Karel Matěj Čapek-Chod: Nejzápadnější Slovan. Nevšední setkání studenta a neznámé krásky

Abiturient Hvězda vypráví na sjezdu bývalých oktavánů o tajemné nádherné ženě z jiných časů, kterou kdysi potkal v temných pražských uličkách. Ze setkání nakonec na dlouhé měsíce onemocněl.

Čte: Vladimír Krátký
Připravil: František Šalé
Napsal: Karel Matěj Čapek Chod
Dramaturgie: Olga Jeřábková
Režie: Eva Řehořová
Natočeno: v brněnském rozhlasovém studiu v roce 1993

„Kdykoli před tím představoval jsem si ženu, kterou mohl bych milovat, nikdy ani rysem svého pomyslného obrazu nepostihl jsem té čarovné skutečnosti. Ne rysy, neboť ušlechtilý obličej ten neměl nic ostrého v čistých svých liniích, ale útvary jeho honosily se onou dokonalou akuratesou krásy, při jejíchž konturách nic není zbytečno a nikde ubráno spanilé okrouhlosti. Ta pravidelnost však nepřekážela, aby tato tvář štíhlých, drobných tahů byla svérázným typem. Zdá se, že k vytvoření takového divu krásy potřebí bylo staletého zdokonalování celých dvou generací, otcovy a matčiny.“

Novela Nejzápadnější Slovan vyšla poprvé tiskem v roce 1893. Tvoří ji kapitola Romantická, Realistická a Naturalistická. Stejnojmenná rozhlasová povídka vychází z první části novely a byla natočena v roce 1993.

Prozaik a novinář, významný představitel českého naturalismu, Karel Matěj Čapek-Chod se narodil v roce 1860 v Domažlicích. Vystudoval zdejší gymnázium a přihlásil se do Prahy na práva. Právnická studia však nedokončil a začal se věnovat psaní do novin a časopisů a literární tvorbě. Později o své volbě napsal: „Již před maturitou rozhodl jsem se pro literátství a žurnalistiku jako své budoucí povolání a toto rozhodnutí mé potvrdil osud významným pokynem, když jsem obdržel z maturitní písemné práce české – zcela nedostatečnou. Uložil jsem si za životní pokání, že budu až do své smrti dělat výhradně písemné práce z češtiny, dokud to nedotáhnu aspoň na dostatečnou.“

Jako novinář začínal v 80. letech v Olomouci, po několika letech se vrátil zpátky do Prahy. Působil jako redaktor v Hlasu národa, později v Národní politice. Vlastní prózy začal vydávat v 90. letech. Nejdříve povídky, teprve na prahu nového století mu vyšel první román Kašpar Lén Mstitel (1908), zřejmě jeho nejznámější a nejoceňovanější kniha o otázce viny a trestu. V roce 1916 vydává Turbínu, o rok později vychází dvoudílný román Antonín Vondrejc a v roce 1921 Jindrové.

Karel Matěj Čapek-Chod byl uznávaným spisovatelem už za svého života, ale možná se mohl prosadit víc, nechal se kdysi slyšet jeho krajan, spisovatel a farář Jindřich Šimon Baar. „Příliš se uzavíral do sebe, málo o něm proniklo důvěrnějších zpráv do veřejnosti a tím se stalo, že dlouhá léta mezi námi žil, ale zůstal v jistém smyslu cizincem mezi svými. Tím se také vysvětluje, proč obliba jeho spisů nedosáhla té výše, jak by si zasluhovala, ač převyšovala daleko po stránce umělecké díla autorů šťastnějších. Je příznačné, že se nedomohl poměrného blahobytu, aby se mohl výhradně věnovati literární tvorbě, ač dal české literatuře díla jedinečné krásy.“

Karel Matěj Čapek-Chod zemřel v Praze v roce 1927.

autor: Martina Toušková | zdroj: Tvůrčí skupina Drama a literatura
Spustit audio

E-shop Českého rozhlasu

Když vás chytne klasika, nikdy vás už nepustí. I kdybyste se před ní plazili.

Petr Král, hudební dramaturg a moderátor Českého rozhlasu

Nebojte se klasiky!

Nebojte se klasiky!

Koupit

Bum, řach, prásk, křup, vrz, chrum, švuňk, cink. Už chápete? Bicí! Který nástroj vypadá jako obří hrnec ze školní jídelny potažený látkou? Ano, tympán! A který připomíná kuchyňské police? A který zní jako struhadlo? A který jako cinkání skleničkami? A který zní jako vítr?