Každá vyhlášená rezervace na Šumavě má své zastánce i odpůrce

21. květen 2023

Chráněná krajinná oblast Šumava byla vyhlášena přesně před šedesáti lety. Tehdy na jejím území existovalo pár rezervací, které měly zvláštní režim v ochraně přírody a také přístupu do nich. Vyhlašování dalších rezervací bylo přitom složité a to i po roce 1989.

Asi nejznámější Národní přírodní rezervací na Šumavě byl a asi i dodnes je Boubínský prales. Další rezervací, kterou alespoň z části mohli lidé navštívit i v době před revolucí v roce 1989 bylo Černé a Čertovo jezero nebo Bílá Strž v Královském Hvozdu na Železnorudsku. Hojně navštěvovanou rezervací tehdy bylo Povydří, které jako rezervace zaniklo v roce 1991, když se stalo součástí Národního parku Šumava. Pořád to ale bylo jen pár rezervací, které požívaly větší ochrany, než zbytek CHKO. Situace se změnila na začátku 90. let, kdy tehdejší vedoucí CHKO Šumava Pavel Hubený, dnešní ředitel národního parku, spustil proces vyhlašování rezervací.

„Už v době, kdy jsme je vyhlašovali, se ukazovalo, že jsou to pokladnice druhové rozmanitosti. Jenom proto, že se nezkoumaly před tím, se to nevědělo. Samotný ten proces vyhlašování rezervací byl strašně objevný, protože i pro veřejnost jsme objevovali Šumavu a její bohatství," vzpomíná Pavel Hubený.

Vyhlásit některé rezervace na území CHKO Šumava bylo snadné, u jiných byl proces složitější. Typicky u území, která byla zalesněná. Povětšinou se totiž jedná o státní lesy obhospodařované státním podnikem Lesy České republiky.

„Tam plánovité hospodaření přetrvávalo. Vliv generálního ředitelství v Hradci byl jednosměrný a zatímco za totality se musel plnit plán, tak tady se musel plnit lesní hospodářský plán a musely se točit kubíky a bylo potřeba odvádět do Hradce a do státního rozpočtu. Nebylo vůbec jednoduché říci lesníkům, hele tady už ten les radši vůbec nekácejte. Na druhou stranu mezi lesníky bylo spoustu takových, kteří, když se dělali desetileté lesní hospodářské plány říkali - tady ten kousek ne, ten nebudeme těžit. Ale taxátoři říkali, že to je porost ve věku 160 plus a už měl být vytěžený. Takže to byl boj trochu jiného charakteru a taky v tom lese není tolik rezervací, ale vznikly. Byl to jediný způsob, jak ochránit přestárlé porosty," popisuje Pavel Hubený.

A tak každá vyhlášená rezervace na Šumavě má své zastánce, své odpůrce, svůj vlastní příběh. A má jej jak ta nejmenší rezervace - třičtvrtě hektarů velký Zhůřský lom i ta největší - přes 2000 hektarů velký Královský Hvozd.

autor: Jan Dvořák | zdroj: Český rozhlas Plzeň
Spustit audio