Když začalo jaro, přišli do vsi kalunkáři, hadráři a cvokařojc báby
První jarní dny znamenaly pro naše předky na venkově hlavně počátek polních prací. Jakmile oschly všechny cesty a po setmění se nechalo přenocovat pod širým nebem, začínali vsi navštěvovat také nejrůznější podomní obchodníci, řemeslníci, komedianti s loutkovými divadly, hudebníci a v neposlední řadě potulní žebráci.
Potulní řemeslníci a obchodníci mívali své pravidelné a oblíbené "štace", v obcích je lidé už znali. Pravidelně přicházeli třeba kalunkáři prodávají látky a stuhy, šlejfíři (brusiči nožů a břitev) nebo dráteníci. Dalšími postavami, které jste v minulosti mohli při jejich obchůzkách po vsích potkat, byli cvokaři. Nenechte se zmást pojmenováním – jde o představitele dnes už téměř zapomenutého řemesla cvokařského (výroba železných hřebíků a cvočků), které bylo kdysi hojně rozšířené. Kolem poloviny 19. století tvořilo cvokařství podstatou část domácké výroby především v okolí Mýta u Rokycan, odkud přicházeli do plzeňských vsí cvokaři a cvokařky několikrát do roka.
Cvokaři, cvočkaři a hřebíčníci
Cvokaři se živili domáckou výrobou nejrůznějších typů železných hřebíků nebo cvočků použitelných v domácnosti, častěji ale v rámci příslušných řemesel. Cvočky nebo cvoky nacházely své odbytiště u ševců, sedlářů, čalouníků apod. Právě podle typu svých výrobků se cvokaři odlišovali od hřebíčníků nebo cvočkařů. Mezi lidmi na venkově se ale pro všechny vžil jednotný název - prostě cvokaři. Mezi zboží, které nabízeli, patřily například cvoky ručně kované, cvočky, podbíjáčky (štyftle), drobnější kované hřebíky (podkováky), potřeby pro ševce (česání na dratve, dřívka, floky) nebo tzv. obíjáčky.
Cvokařství bývalo velmi náročným řemeslem a cvokaři se velmi často nacházeli na hranici chudoby. Většinu jejich zboží odebírali a přeprodávali zpravidla místní faktoři, v mnoha případech ale nabízeli cvokaři své výrobky prostřednictvím podomního prodeje sami. Chodily i ženy, což dokládají i dochované zápisy učitele Blažeje Buška z Býlova z přelomu 20. a 30. let 20. století: „ Takzvané cvokové báby nebo cvokařojc báby přicházívaly asi čtyřikrát do roka do vesnic prodávat cvoky po staveních. Byla to velmi skrovná živnost, která sotva dostačovala k živobytí. Byla to vlastně zastíraná žebrota - proto každý, kdo cvoky koupil, přidal cvokařce i něco od jídla. A nevzpomněl-li na to, cvokařka mu to sama připomněla."
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
