Kočky a kocouři v lidových pověrách, rčení i písničkách

Kočky vždy bývaly vázány spíš na obydlí, než na člověka. Jejich chování se promítlo také do lidových pověr našich předků – usuzovalo se z něj počasí nebo budoucnost. Kočky se také na první noc zavíraly do novostavby, „aby nikoho nestihla předčasná smrt“. Dodnes řada lidí raději změní trasu, pokud jim přes cestu přeběhne černá kočka.

Až kočička vejce snese…

Dodnes jsou také známá sousloví jako „kočičí zlato“ nebo „kočičí máma“ . Ale existuje dlouhá řada dalších lidových rčení. „Až kočička vejce snese“ znamená „nikdy“. „Tys dal kočce pac“ vyjadřuje, že člověk udělal nějakou hloupost. „Je to pro kočku“ znamená, že je to bezcenné a podobně. A když se o někom řekne, že „má v hlavě kočky“, znamená to, že je ztřeštěný a potrhlý.

Nejen kočky, ale i kocouři se objevují v lidových rčeních - „kocoura by snědl“ znamená, že má velký hlad. Když někdo poučoval zkušeného, říkalo se, že „učil starého kohouta myši chytat“. A pokud někdo prohloupil nebo si z roztržitosti nerozvážně počínal, říkalo se, že „kocoura na kuřata nasadil“. A přirovnání? I těch existuje celá řada – např. falešný jako kočka, lísá se jako kočka, je mlsný jako kocour, mají se rádi jako kočka s myší, škrábe jako kocour atd.