Kočky a kocouři v lidových pověrách, rčení i písničkách

28. březen 2023

Kočky domácí se v minulosti chovaly hlavně za účelem hubení myší. Kožky z koček se používaly v kožešnictví (ceněné byly hlavně kočičí bederní pásy), ale to nechme raději stranou… Kočka jako velmi přítulné a hravé zvíře, vždy přinášela především zábavu a potěšení malým i velkým. Trojbarevná (mourovatá) koťata navíc bývala tzv. pro štěstí. Kočky a kocouři se dostali také do lidových pověr, rčení, přirovnání i lidových písní.

Kočky vždy bývaly vázány spíš na obydlí, než na člověka. Jejich chování se promítlo také do lidových pověr našich předků – usuzovalo se z něj počasí nebo budoucnost. Kočky se také na první noc zavíraly do novostavby, „aby nikoho nestihla předčasná smrt“. Dodnes řada lidí raději změní trasu, pokud jim přes cestu přeběhne černá kočka.

Až kočička vejce snese…

Dodnes jsou také známá sousloví jako „kočičí zlato“ nebo „kočičí máma“ . Ale existuje dlouhá řada dalších lidových rčení. „Až kočička vejce snese“ znamená „nikdy“. „Tys dal kočce pac“ vyjadřuje, že člověk udělal nějakou hloupost. „Je to pro kočku“ znamená, že je to bezcenné a podobně. A když se o někom řekne, že „má v hlavě kočky“, znamená to, že je ztřeštěný a potrhlý.

Nejen kočky, ale i kocouři se objevují v lidových rčeních - „kocoura by snědl“ znamená, že má velký hlad. Když někdo poučoval zkušeného, říkalo se, že „učil starého kohouta myši chytat“. A pokud někdo prohloupil nebo si z roztržitosti nerozvážně počínal, říkalo se, že „kocoura na kuřata nasadil“. A přirovnání? I těch existuje celá řada – např. falešný jako kočka, lísá se jako kočka, je mlsný jako kocour, mají se rádi jako kočka s myší, škrábe jako kocour atd.

Spustit audio

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Historická detektivka z doby, kdy byl hrad Zlenice novostavbou. Radovan Šimáček jako průkopník žánru časově předběhl i Agathu Christie!

Vladimír Kroc, moderátor

Zločin na Zlenicích hradě

Zločin na Zlenicích hradě

Koupit

Šlechtici, kteří se sešli na Zlenicích, aby urovnali spory vzniklé za vlády Jana Lucemburského, se nepohodnou. Poté, co je jejich hostitel, pan Oldřich ze Zlenic, rafinovaně zavražděn, tudíž padá podezření na každého z nich. Neunikne mu ani syn zlenického pána Jan, jemuž nezbývá než doufat, že jeho přítel Petr Ptáček celou záhadu rozluští...