Konec masopustu: voračky

Končiny a Tučný čtvrtek

Ráz končin, tedy posledních dnů masopustu byl u našich předků považován za sváteční a platily i zákazy pracovních činností. Jak uvádí etnografka Eva Večerková, tradice přikazovala odpočívat a najíst se dosyta před nastávajícím sedmitýdenním postem.

Předzvěstí vrcholného masopustního veselí byl čtvrtek zvaný tučný, kdy hospodyně připravovaly mastné pokrmy: koblihy a šišky smažené na sádle, věnečky a boží milosti různých tvarů a ovšem výrobky ze zabijaček, zejména jaternice a jelítka. Každý měl hodně jíst a pít, aby byl po celý rok při síle.

Smažte šišky!

Na Tučný čtvrtek, jak se říkalo, má „mastnota téct z trouby“. Koblihy, připravované již ve středověkých domácnostech, se přenesly do symboliky masopustního veselí. Smažily se už na Tučný čtvrtek pro účastníky masopustních průvodů, kteří se jich ve svých popěvcích hlučně dožadovali: smažte šišky, ať jsou červeny jako lišky.

Omastku z koblih se připisovala zvláštní síla, omazávaly se jím na Hořicku roubíky, aby myši nežraly povřísla. Masopustní šišky měly být na Poličsku dlouhé jako kužílky lnu.

Ďábelské hody

Nemírná konzumace jídla a pití o masopustu, všeobecné veselí a uvol­něné mravy byly předmětem kritiky ze strany středověkých kazatelů. Tomáš Štítný označuje masopust za „hod ďábelský“ a nelibě nese, že se lidé rozličně přetvořují, že se pije nad potřebu i nad možnosti měšce, pojídají se koblihy, tancuje se do úpadu, panstvo si libuje v turnajích a lidé tráví ty dny v obžerství a smilné žádosti.

Na Chodsku, ale také v okolí Moravské Třebové se jako voračky označují poslední tři dny masopustu, ale také související taneční zábavu v hospodě. Voráči jsou maškary obcházející po domech. Voračka se na Horácku vztahuje k tanci tzv. na dlouhý len, spojenému s vyplácením děvčat. Vybírat voračku chodili maškarádi také v Rájci u Zábřehu. V Městečku Trnávka bývalo zvykem, že maškary skutečně přijely do hospody s pluhem. Jde zjevně o pozdní ohlas staršího obyčeje symbolického orání ve smyslu probuzení země a půdy, magického rituálu obnovy vegetace v čase, kdy se připravovaly či dokonce zahajovaly polní práce.

Masopustní orba

Z jihozápadních Čech známe z pramenů voračky ve formě hry. Podle Jindřicha Jindřicha ...nehdá táhli klucí plouh po sněhu nebo blátě ha „voráli“. Pohůnek ved, pacholek práskál bjičem ha divčata „síly“ písek. Na Českokrumlovsku masopustníci zapřáhli do starého pluhu několik silných mladíků, včetně Masopusta, hlavní maškary. Pluh se nakonec roztrhl, přičemž byl Masopust symbolicky zraněn a se zbytky pluhu odvezen na trakaři do hospody. Oralo se také v podhůří Šuma­vy, v kraji Blanského lesa. Předchůdcem těchto zábav byl podle kronikáře Václava Krolmuse rituál zaznamenaný v Křesíně na Litoměřicku, kde pluh podle starého zvyku táhly tři nahé ženy.