Kornatec velký předvádí na Šumavě mexickou vlnu

Kornatec velký se na Šumavě objevil po více než sto letech|foto:Pavla Čížková, Správa NP Šumava

O kornatci velkém jsme měli na území národního parku poslední záznamy někdy z let 1905 až 1907, kdy jej odborníci popisovali v oblasti Plechého a Želnavy. Od té doby se po něm doslova slehla zem. K jeho znovuobjevení v roce 2018 vedla vlastně náhoda – jak tomu mnohdy bývá. Entomolog Ladislav Černý se v tom roce procházel v oblasti Medvědí stezky a jak má ve zvyku, občas nahlédl do plastových lapačů. Ty se v lesích umisťují ke zjišťování stavu populace lýkožrouta smrkového. V jednom z nich mezi stovkami lýkožroutů zahlédl právě tohoto vzácného brouka. Nechtěl tomu ani věřit, protože myslel, že s kornatcem je na Šumavě dočista amen. Cílený monitoring ale v následujících měsících a letech potvrdil vzrůstající tendenci jeho populace.

„To znamená, že ten brouk od disturbance způsobené orkánem Kyrill počkal deset let, až mu dozraje dříví. On potřebuje stojící torza, která deset stojí, jsou osluněná. Objevil se z refugií, které jsme neznali – 100 let o něm na Šumavě nebylo vidu a teď jde pořád nahoru. Tomuto trendu se říká mexická vlna. Šíří se na západ – zhruba 20 kilometrů za rok, v dnešní době je takřka na Prášilech. Podotýkám, že první nálezy byly na jihozápadě v Trojmezenské hornatině. No a lze předpokládat, že tak, jak bude docházet to dřevo, tak se ta mexická vlna spustí dolů a nastane úbytek tohoto druhu," popisuje zoolog Vladimír Dvořák ze Správy Národního parku Šumava.

Životní podmínkou je bezzásahovost

Po té se pravděpodobně stáhne do nějakých refugií, tedy lokalit, které mu zajistí možnost přežití a kde přežije dalších sto let do nějaké velké disturbance, velkého orkánu, který mu zase umožní aby se projevil. Je ale důležité, abychom mu opět zajistili jeho životní podmínky. To je právě bezzásahovost, ponechávání lesů přirozenému vývoji, protože bez toho můžeme o kornatce přijít. Pokud bychom vytěžili dřevo, které zůstalo v bezzásahových zónách po Kyrillu, tak bychom neměli tohoto pralesního brouka. Když se totiž prales vytěží, přeruší se kontinuita a hlavně se přeruší skrytá refugia, kde takový brouk přežíval sto let. Ukazuje se opět, že Šumava je výjimečným místem pro přírodu.

„Jednoznačně, největší, kontinuální lesní celek v Evropě, který má velkou plochu bezzásahovek, má velkou plochu relativně původních, pralesovitých porostů, které jsou v dosahu – to je velmi důležité. Protože pokud jsou ty brouci ponecháni v nějaké malé rezervaci, tak stejně o ně v dlouhodobém horizontu přijdeme, protože živočichové potřebují migraci, přirozenou výměnu genů mezi jednotlivými populacemi. Toto je na Šumavě umožněno a v tom je prostě Šumava naprosto unikátní," vysvětluje Vladimír Dvořák.

V současnosti na Šumavě žijí tisíce kusů kornatce velkého a proto je Šumava pravděpodobně jediným nebo jedním z velmi mála míst ve střední a západní Evropě, kde můžeme mluvit o životaschopné populaci kornatce velkého.