Kouzelné dárky z pouti

Devocionálie

V tradici katolické církve po celá staletí žijí devocionálie, předměty, které vyjadřují osobní zbožnost. Výraz pochází z latinského devotio (zaslíbení či obětování). Jako nositelé „posvátného“ plní ochrannou, léčivou, blahonosnou i upomínkovou funkci. Mísí se v nich náboženství se starými věrskými představami.

Magická síla devocionálií byla umocňována dotykem s posvátným předmětem, třeba zázračným vyobrazením na poutním místě. Devocionálie se zhotovovaly podomácku, ale i v klášterních dílnách či sériově v manufakturách. Staly se předmětem obchodu v okolí poutních míst. Většinou měly podobu drobností, jako byly medaile, křížky a škapulíře, zčásti šlo o předměty, které zdobily interiéry nebo exteriéry domů, např. domovní požehnání či výklenkové plastiky.

Svaté obrázky

Podle etnografky Alexandry Zvonařové se velké oblibě u účastníků poutí těšily svaté obrázky. Ty prová­zely naše předky od kolébky až ke hrobu. Lidé je vystavovali ve svatém koutě, zvláštním místě v obytné světnici. Někdy je připevňovali na dveře domu, na vrata hospodářského stavení nebo na víko truhly, jako třeba hlavní hrdinka v románu Babička Boženy Němcové.

Drobné jednostranné, nebo oboustranné tisky zobrazovaly křesťanské symboly, podobizny Krista, Panny Marie a dalších světců nebo zázračné sochy a obrazy spojené s konkrétními poutními místy. Lidé věřili, že svaté obrázky mají léčivou moc. Nemocní si je přiklá­dali na bolavá místa nebo je vkládali do obvazů.

Zvláštní byly tzv. polykací obrázky, používané při bolestech v krku, zimnici a souchotinách. Léčil se jimi i dobytek. Takové obrázky se tiskly na arších a bylo možné je zakoupit vcelku a v případě potřeby odstřihávat. Byly velmi drobné, obvykle jen asi půl centimetru na výšku i na šířku.

Svaté délky

Zvláštním amuletem byla svatá délka. Jednalo se o zpředmětnění Ježíše Krista, Panny Marie a dalších světců. Kristova délka byla devocionálií vztahující se k předpokládané, „pravé“ výšce těla Ježíše Krista. Přesná míra byla totiž věřícími chápána jako zastoupení a zpředmětnění Krista, měla tedy stejnou moc a sílu.

V lidovém prostředí Kristovu délku představovaly posvěcené latě, provázky, papírové a hedvábné proužky, popsané nebo potištěné modlitbami a magickými znaky, zhotovené v domnělém měřítku 1:1. Svinuté pásky nosili lidé v podpaždí, kolem krku či na prsou, rodičky se jimi opásaly před porodem a latě umísťovali hospodáři jako ochranu proti blesku do domovních krovů. Podobně existovaly mariánské délky či svaté délky vztahující se k ostatním světcům.

Škapulíře

K ochraně proti úmrtí, nemocem, přírodním živlům i nadpřirozeným silám byly určeny škapulíře. Měly podobu dvou čtverco­vých textilních kousků spojených tkanicemi či provázky. Šily se čas­to z několika vrstev látky. Nosily se na hrudi a na šíji, obvykle na holém těle. Vnější strany zdobily výšiv­ky či potisky, nejčastěji s motivy Panny Marie Škapulířové (neboli Madony Karmelské), sv. Anastáze, sv. Josefa, sv. Františka a Srdce Ježíšova. Jiné škapulíře měly tvar textil­ního pouzdra, které se nosilo kolem krku nebo vkládalo pod polštář. Tento typ obvykle skrýval drobné tisky s ma­gickými znaky, relikvie, sušené byliny a další magické předměty dovezené z poutních míst.