Kulatá jubilea Vojtěcha a Jiřího Pomahače

Vojtěch Pomahač se narodil 11. ledna 1874 ve Lnářích v rodině zedníka, pokrývače a lidového muzikanta Jana Pomahače. Vojtěchova matka brzy ovdověla a znovu se provdala za svého švagra Antonína, výborného muzikanta. Také Vojtěch brzy ovládl hru na housle a výborně zpíval. Měl dokonce osobní doporučení mistra Antonína Dvořáka ke studiu na pražské pěvecké Pivodově škole. To si však rodina nemohla dovolit. Vojtěch ve dvanácti letech nastoupil na reálku do Blatné a v roce 1892 absolvoval na učitelském ústavu v Příbrami.

Žinkovský řídící

Vyučoval nejprve v Partolticích na Nepomucku a od roku 1903 definitivně v Žinkovech. Oženil se s dcerou partoltického řídícího učitele a vychovali spolu tři děti: pozdější učitelku Boženu (*1909), akademickou malířku Miloslavu (*1911) a syna, rovněž učitele Jiřího (*1904). V Žinkovech byl Vojtěch Pomahač velmi oblíbený. Založil zde oddíl tělovýchovné jednoty Sokol, Sbor dobrovolných hasičů, Lidovou knihovnu, řídil mužský a smíšený sbor, obnovil „hudební kroužek Kalafunda“ a zastával různé funkce v obecní samosprávě. Hojně také přednášel. Svůj odborný zájem věnoval geologii, botanice či historii. Zapojil se do příprav Národopisné výstavy českoslovanské v 90. letech 19. století a položil základ Vlastivědné sbírky při Obecním úřadu v Žinkovech.

Psal fejetony do denního tisku, přispíval do odborných časopisů. V rukopisech zůstaly studie věnované historii, národopisu i hospodářskému životu na Žinkovsku. O jeho písňových zápisech shrnul v roce 1952 plzeňský učitel a znalec folkloru František Svatopluk Homolka: „Sbírka 165 Pomahačových písní je pečlivě provedená po stránce rukopisné a notové a je i sběratelsky velmi hodnotná.“ Vojtěch Pomahač zemřel 8. června 1958.

Všestranný hudebník

Jiří Pomahač|foto:archiv Zdeňka Vejvody

Jiří Pomahač byl v pedagogické, osvětové a sběratelské práci pokračovatelem svého otce. Narodil se před bezmála 120 lety, 29. února 1904, v Žinkovech. Od dětství hrál na housle, po otcově vzoru vystudoval učitelský ústav a ovládl hru na klavír, později přidal ostatní smyčcové nástroje, fagot a kytaru. Jako student si tajně přivydělával na vesnických zábavách. Po absolutoriu se ještě v době mladé první republiky přihlásil k práci pro českou menšinu v pohraničí. Všude zakládal pěvecké sbory, ochotnické soubory a vedl obecní kroniky.

Na konci 20. let získal místo odborného učitele na měšťanské škole v Plzni. O prázdninách soukromě studoval jazz a voice band u Emila Františka Buriana a skladbu u Oskara Nedbala a Otakara Ševčíka. V roce 1933 se po státních zkouškách stal aprobovaným středoškolským učitelem. Ve 30. letech byl Jiří Pomahač přeložen do Odoleny Vody a Kyjů a za protektorátu do Prahy. Na karlínské měšťanské dívčí škole řídil proslulý pěvecký sbor a zároveň pracoval v ilegálním časopisu V boj. Po osvobození a zejména po roce 1948 se aktivně zapojil do nového společenského a politického života.

Ještě za studií byl autorem několika operet, voiceband revue či symfonie České tance. Tiskem vydal hudebniny Z kraje do kraje, Devět chodských písní, Malá hudební výchova, Koledy, Dělnické písně či Žinkovsko zpívá a tančí. V archivu Vlastivědné sbírky při Obecním úřadu v Žinkovech jsou uloženy rukopisy, kterým se věnoval v důchodu od poloviny šedesátých let. Jiří Pomahač zemřel 5. října 1981.

Písně ze Žinkovska

S využitím vlastních i otcových zápisů uspořádal Jiří Pomahač v roce 1968 sbírku Lidové písně a tance ze Žinkovska. Z těchto záznamů byl publikován pouze malý výběr. Rukopis 470 písní obsahuje záznam repertoáru čtyřiceti informátorů. Cenné jsou i připojené poznámky o muzikantech a hudebních příležitostech. Sbírka představuje pečlivě uspořádaný pramenný soubor hudebního i slovesného folkloru a zvykosloví bývalého žinkovského panství.