Laskavý a abstinující spisovatel Josef Formánek

Josef Formánek umí v dobrém slova smyslu ohromovat. Jeho debut Prsatý muž a zloděj příběhů před časem vzbudil nadšení u kritiků i běžných čtenářů, psaní mu zabralo 7 let. Druhá knížka Létající jaguár byla nejrychleji napsanou na světě, stvořil ji za 11 hodin a 19 minut. Jeho příznivcům od té doby přibylo v knihovničce dalších 5 knih a letos zamířili do kin na film Úsměvy smutných mužů natočený podle jedné z nich. Josef Formánek v ní popisuje svoji cestu od alkoholu k abstinenci.

Skutečně se vzdát alkoholu

Na alkohol prý už nemyslí. Několik měsíců po návratu z léčebny se ho ale každodenní a v té době spíš děsivé myšlenky na nemožnost dát si nějakou tu skleničku držely. „Asi po roce to zničehonic zmizelo. Možná to souvisí s tím, že při svém odchodu z léčebny jsem si říkal, že nebudu pár let pít a pak se uvidí. Teprve když jsem se vnitřně rozhodl, že to není slučitelné se vším, co plánuju, což je život s rodinou, psaní, tak to najednou z toho podvědomí zmizelo,“ říká Josef Formánek.

Raději do léčebny než ambulantně

Dlouhodobé pití alkoholu je podle něj ruská ruleta. Když z ní nevystoupíte, dohrajete ji do neveselého konce, jako je rozpad morálních hodnot, delirium tremens, selhávající játra, ztráta sebeúcty i sebevražda. „Alkohol je strašný nepřítel. Dlouhou dobu normálně fungujete a okolí to na vás leckdy nepozná. A pak jednoho dne vás to zlomí v pase a vy musíte začít pít už po ránu, aby se vám netřásly ruce, aby vám bylo dobře. A zjišťujete, že už pijete jenom proto, abyste mohl normálně žít,“ líčí svou zkušenost Josef Formánek, „zažil jsem v léčebně, že jeden kamarád odešel a po čtrnácti dnech tam jeho blízcí volali, že se oběsil, že to prostě nedal. Tyhle věci na vás dolehnou a už ve vás zůstanou. A vy je můžete použít k tomu, abyste třeba někomu pomohl rozhýbat se a jít na léčení. Ne na ambulantní, ale do léčebny, protože to má tu sílu a moc od vás alkohol odetnout.“

Formánek motivující

V protialkoholní léčebně se s trochou štěstí nejen odnaučíte pít. Naučíte se mluvit pravdu. Proto by Josef Formánek doporučoval tříměsíční pobytovou kůru i abstinentům. Úsměvy smutných mužů z něj udělaly člověka, na kterého se obracejí lidé řešící problém s alkoholem u sebe nebo v rodině. Pro některé se stal motivací ke změně: „Jeden pán mi přinesl fotografii, na které je s dětmi a manželkou. Vyprávěl, že pil a žena i se dvěma dětmi od něj odešla. Nevěděl kudy kam a koupil si knížku Úsměvy smutných mužů. A když ji dočetl, řekl si, že už pít nebude. Opravdu se od té doby nenapil, žena s dětmi se vrátila a narodilo se jim třetí dítě.“

Programově laskavý

Všechny knihy Josefa Formánka spojuje téma hledání smyslu života. Zdá se, že při psaní té zatím poslední, Dvě slova jako klíč, odpovědi na své otázky našel. Stal se z něj hluboce věřící člověk, přestal plánovat a v srdci se mu usadil klid: „Všechno si v životě způsobujeme sami. Radost i bolest. Když jsem na někoho příjemný, je on většinou příjemný na mě. Jsem-li nepříjemný, je také nepříjemný. Takže jsem programově laskavý a vrací se mi to v rozzářených úsměvech ostatních lidí.“