Lidové legendy o svatém Mikulášovi
Úzké propojení mezi veřejnou i rodinnou sférou a duchovním životem bývalo kdysi samozřejmostí. Proto měly každý stav, lidský věk i každé zaměstnání svého svatého patrona. Jedním z nejoblíbenějších byl svatý Mikuláš, o němž se v celé křesťanské Evropě tradují lidová legendická vypravování.
Pověst a skutečnost
Svatý Mikuláš žil na přelomu 3. a 4. století. Pocházel z křesťanské rodiny a už jako mladík přijal duchovní svěcení. Nakonec se stal dokonce biskupem v maloasijské Myře. Během pronásledování křesťanů byl vězněn, mučen a až po vydání tzv. Milánského ediktu císaře Konstantina v roce 313 se mohl vrátit do svého úřadu. Zemřel někdy kolem poloviny 4. století. Neznáme rok, ale víme, že to bylo 6. prosince. Tolik historická fakta. O dost košatější jsou však lidové legendické příběhy.
Adventní thriller ze západní Evropy
Legendy představují zázračné skutky svatého Mikuláše na zemi i po jeho smrti v nebi v roli Božího přímluvce. Lidová vypravování zdůrazňují zvláště jeho lásku k dětem. V jednom hrůzném příběhu bloudili tři malí sirotci v zimě krajinou, až spatřili osamělý dům. Přijal je řezník s manželkou. Vlídně je pohostili a uložili. V noci je chtěli krutí hostitelé oloupit. Protože děti nic u sebe neměly, ze vzteku je krutě sprovodili ze světa, rozsekali na kusy a naložili do bedny, jako se nakládá vepřové maso.
Po sedmi dnech na dveře domu zaklepal světec Mikuláš v přestrojení za poutníka a požádal o večeři. Když zvrhlý řezník přistoupil k truhle s ostatky nebohých dětí, Mikuláš je svatým požehnáním vzkřísil a zajistil světské i Boží potrestání zákeřných vrahů. Tento příběh opěvují mikulášské koledy německé, holandské, francouzské i anglické.
Pro radost dětem
Ze starých příběhů pramení úcta dětí ke sv. Mikuláši, která je společná národům celé křesťanské Evropy. Vyrostl z ní i obyčej svatomikulášského nadělování. Děti se těší, vykládají si, jak se světec snáší z nebe na zlaté pentli a že má vozy plné ořechů, jablek a cukroví.
Školní a rodinná slavnost
Svatý Mikuláš je v řadě evropských zemí již od středověku patronem školní mládeže. O jeho svátku se konala procesí a divadelní představení, i u nás byly obvyklé školní mikulášské slavnosti. Žáci chodili v průvodech s opentlenými holemi ověnčenými pečivem, dům od domu žádali koledu v podobě pamlsků nebo peněžních darů.
Až do dnešních dnů se v českých městech i na venkově udržela kolední obchůzka svatého Mikuláše a jeho společníků, andělů i čertů. Když je v magickou noc v předvečer světcova výročního dne potkáte, vzpomeňte si na některý z legendických příběhů a na hlubinu času, z níž vyrůstá a stále trvá úcta ke svatému Mikuláši.
Zdroj: Michal Dvorecký: O sv. Mikuláši v legendě a lidových pověstech i zvycích. Praha 1901; Lidová kultura. Národopisná encyklopedie Čech, Moravy a Slezska. Praha 2007; Elizabeth Hallamová: Světci. Kdo jsou a jak vám pomáhají. Praha 1996.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A od Nepila? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka
3 x Hurvínkovy příhody
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka