Malované kamínky ovládají republiku
Namalovat obrázek na kamínek a ten pak vypustit do světa, ať si putuje řízením náhody. To je základní princip nepřímo sdílené zábavy, která oslovuje čím dál tím víc lidí.
Jdete a najednou na zemi kamínek, ale ne obyčejný - je malovaný. A může být natolik profesionálně namalovaný, že byste v ten daný okamžik věřili, že jste našli třeba minci, broučka nebo klíče. Tak někteří umí malovat a svá díla pak posílají dále. Nudu tímto způsobem začali zahánět i ve Stříbře. Rodina Dlouhých si nasbírala hezké placáky a pustila se do toho včetně jedenáctileté Anežky.
Není potřeba toho moc shánět, pár korun dáte za štětce, akrylové barvy a bezbarvý lak. Pak už jen nasbírat v terénu kamínky, na stůl položit třeba staré noviny a může se začít malovat. Důležité je zapojit fantazii a už podle tvaru kamínku přemýšlet, co nejvíce připomíná. Kulatý oblázek se hodí spíše na broučka, podlouhlý úzký může být žížala a třeba kulatý valounek může být namalován jako míč nebo medvídek.
Kamínky můžou cestovat daleko
Z jedné strany kamínek namalujeme a z druhé dáme logo sociální sítě a směrovací číslo místa, kde byl kamínek vyroben. Pak už se někde venku narafičí a čeká na svého nálezce. Ten by podle hry měl kamínek vyfotit a dát na Facebook do skupiny Kamínky. A pak podle nálady - buď poslat dál na jiné místo, nebo si jej může ponechat. Je to na každém podle jeho představ. Kamínky tak můžou cestovat i stovky kilometrů.
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka

Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.





