Mezi námi zvířaty
Český strakáč je plemenem našich babiček
Králíci obecně jsou odnepaměti chováni v králíkárnách na maso a kožešiny. Dnes nejsou výjimkou ale ani zakrslí králíci. Ti jsou chováni v bytech jako domácí mazlíčci. Středně velkým plemenem je pak takzvaný český strakáč, který má krásně strakatou srst.
„Je to plemeno našich babiček. V dnešní době malé děti a lidé obecně strakáče prakticky neznají, jelikož jsou k vidění už jen velmi málo,“ uvedl průvodce na Zámeckém statku v Újezdě nade Mží Jiří Riedel.
Poznávacím znamením králíků obecně, nejen českých strakáčů, jsou velké zuby a uši: „Králíci používají uši, aby dobře slyšeli, a také si jimi chladí tělo. Když se pořádně podíváte na králičí ouško, uvidíte, že je krásně prokrvené, takže králíčkovi ochlazuje tělo. A takto velké zuby mají králíci proto, že je používají na rozkousání veškeré potravy. Přední zuby jim navíc stále dorůstají, a tak si je musí neustále obrušovat.
Aby nám králíci neutekli ven z králíkárny, musíme jim dávat jednu důležitou věc, a to suchý chléb. Pokud bychom jim ho nedávali, brousili by si zuby jinde a jednoho dne by se mohlo stát to, že by nám do králíkárny prokousali díru a prostě by nám utekli,“ osvětlil průvodce.
Nejnovější zprávy
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
