Miroslav Holub: Pěším zakázáno. Amerika 60. let plná aut a automobilistů

„Pro auta jsou zařízeny banky, kam auto zajede, podá šek a dostane peníze. Pro auta jsou zařízeny restaurace, kam auto zajede, zaplatí a obdrží balíček s pálivou mexickou plackou a balíček s Coca-Colou. Nebo s ústřicemi a šampaňským. Pro auta jsou zařízeny biografy, kde jsou proti obrovskému plátnu půlkruhové nekonečné řady parkovacích míst s počítači času, auta přijíždějí, stojí a koukají na film, auta se baví navzájem, auta se nudí, auta usínají. Méně mravná auta se tu snad i líbají.“

Před rovnými 100 lety – 13. září 1923 – se v Plzni narodil básník a prozaik a také lékař Miroslav Holub. Pocházel z rodiny úředníka a učitelky jazyků. Maturoval na plzeňském gymnáziu v roce 1942. Do konce 2. světové války pracoval jako pomocný dělník na dráze. Po válce odjel studovat do Prahy - nejdříve přírodovědeckou fakultu, později přestoupil na lékařskou, kde v roce 1953 promoval. Po ukončení studia pracoval na patologii v pražské nemocnici na Bulovce, potom nastoupil jako vědecký pracovník v Mikrobiologickém ústavu ČSA a začal se věnovat imunologii. V roce 1970 byl odtud z politických důvodů propuštěn. Ke svému oboru se mohl vrátit nedlouho poté v nově založeném Institutu klinické a experimentální medicíny, kde pracoval až do roku 1994. Ve své lékařské praxi se Miroslav Holub zabýval především imunologií. Coby literát psal především básně, reportáže a eseje. Obě své životní kariéry uměl ale také propojit. Ve svých básních zachycoval každodennost života, do české poezie vnesl svět vědy a medicíny.

Miroslav Holub hodně cestoval – jako vědec i literát. Navštívil Anglii, Francii, Řecko, Čínu, Indii, Izrael, Mexiko, Austrálii, opakovaně pobýval ve Spojených státech.

Na konci 40. let debutoval několika básněmi otištěnými v časopisech. Od začátku 50. let publikoval populárně vědecké články v časopise Vesmír, přispíval do řady literárních a kulturních časopisů. Jeho knižní literární prvotinou byla básnická sbírka Denní služba z roku 1958. V 60. letech následovaly další knihy poezie – například Achilles a želva, Slabikář, Kam teče krev nebo Ačkoliv. Po roce 1970 autor nesměl publikovat, v nakladatelství Československý spisovatel byla rozmetána sazba jeho knihy Stručné úvahy. I přes sebekritiku v dobovém tisku (dopis zaslaný deníku Práce v srpnu 1973, o kterém ale Holub několikrát prohlásil, že ho nesepsal a do redakce neodnesl) pak publikoval na zapřenou pouze sloupky v časopise Věda a technika mládeži. Paradoxně byla ale právě v této době hodně překládána jeho básnická tvorba a on se tak stal jedním z nejpřekládanějších českých básníků. Více publikovat začal znovu v polovině 80. let. Miroslav Holub zemřel v Praze v roce 1998, bylo mu 74 let.