Mluvená čeština

Cizí slova mají svá výslovnostní pravidla, navíc se mnohdy zvláštním způsobem píší. V každém jazyce jsou přejatá slova významnou a rychle se měnící složkou slovní zásoby. Liší se od slov domácího původu často po všech stránkách, tedy i co do výslovnosti. Jejich zvuková podoba se přizpůsobuje fonetickým zvyklostem a možnostem češtiny. Základem je sice výslovnost v původním jazyce, ale ta může být přizpůsobena konkrétním uživatelům. Proto je dalším typickým znakem přejatých slov jejich rozkolísanost, neboť různí uživatelé jazyka mají různě daleko k původnímu jazyku, z něhož bylo slovo přejato. Přejatá slova se tedy postupně, ale nestejnoměrně přizpůsobují domácí slovní zásobě.

Například slovo AIDS. Je možno ho vyslovit několika způsoby, tedy jako [ejts] i [ajts]. Oba způsoby jsou správné, ten první zvolí pravděpodobně uživatel, který má blízko k angličtině, české áčko bude mít tendenci vyslovovat jako [ej]. Jiný uživatel pak už bude tuto zkratku vidět českýma očima a vysloví [aj]. Také známý francouzský sýr camembert bude znít "po francouzsku" [kamámbér], více česky pak [kamambert].

V psané podobě záleží na stupni zdomácnění daného slova. Třeba slovo boutique [butik] můžeme psát ve shodě s francouzským pravopisem, ale také česky, ve shodě s jeho českou fonetickou podobou. Podobně slovo handicapovaný [hendikepovaný], meeting [mítink], briefing [brífink], manager [manažer]. Je ale lepší si danou možnost ověřit ve slovníku a neexperimentovat, protože mnohá přejatá slova zachovávají původní výslovnost i pravopis.

Při výslovnosti cizích slov také někdy váháme nad délkou slabik, například ve slovech balkon, citron, penicilin. Je tedy otázkou, zda je máme vyslovit krátce nebo dlouze. I u přejatých slov totiž může být délka samohlásky významotvorná. Kánon není totéž co kanón, nota není nóta, deviza není devíza a lama není láma. V příkladech, které jste uvedla Vy, však k posunu významu naštěstí nedochází a my jen řešíme formální stránku věci. Ale i to je poměrně složitá otázka, výslovnostní norma ji zmiňuje dost obsáhle. Pro veřejnost bude asi přijatelnější nahlédnout do slovníku cizích slov nebo do pravopisných pravidel, kde v poznámce najde potřebné informace. Velmi často se připouštějí dvě možnosti ve výslovnosti zakončení přejatých slov. Typické je to pro zakončení -ida (bronchitida), -in (sacharin), -ina (želatina), -iv (archiv), -iva (ofenziva), -ivní (pasivní), -ivum (aktivum), -ura (kultura), -urka (brožurka), -una (tribuna), -en (benzen), -emie (leukemie), -nom (astronom), -om (hematom), -ion (lampion), -ona (fazona) atd. To jsou jen typická zakončení, je jich ještě mnohem více. Výslovnostní norma zároveň stanoví, v jakých dalších případech je přípustná buď pouze dlouhá, nebo pouze krátká výslovnost. To už je ale složitější otázka. A protože pozítří začínají podzimní prázdniny, popřeju všem školákům, ať se jim tato sympatická minisezona (i sezóna) vydaří a pěkných zážitků ať je přinejmenším milion (i milión).

Dotazy:

Co znamená, když se řekne "přehršel"?
Tohle slovo budeme užívat v trochu jiné podobě, než jsme právě slyšeli. Správně je to tedy přehršle. Toto podstatné jméno je ženského rodu a skloňuje se podle vzoru růže (přehršle, bez přehršle atd.). Znamená určité množství, původně se vztahovalo k sypkému materiálu, např. přehršle zrní. Pro přesnější představu bychom mohli říci, že je to asi tolik, kolik nabereme najednou do obou dlaní.

Jak správně napsat slovo tsunami?
Všichni víme, že označuje tzv. přívalovou vlnu, vzhledem relativně nedávným událostem se totiž v tisku bohužel objevovalo dost často. Pochází z japonštiny a přepisovalo se dvojím způsobem - cunami a tsunami. Podobu s počátečním c preferují japanologové, v praxi je však kvůli sílícímu vlivu angličtiny častější anglická transkripce s počátečním ts (podobně jako např. u automobilové značky Mitsubishi). Správné jsou tedy v zásadě obě podoby, navíc mohou být rodu středního i ženského. Až čas ukáže, která z nich převládne. Pravděpodobně to bude tsunami ženského rodu a s počátečním ts. To ostatně již dnes preferují geofyzikové.