Mlýnská strouha a její okolí patřily k nejvíce páchnoucím místům v Plzni
Mlýnská strouha v Plzni je krásným klidným místem pro relaxaci a načerpání energie. Tuto lokalitu najdeme prakticky v centru města, které prošlo nejrůznějšími proměnami, a tak mnohé jistě ani nepřekvapí, že ne vždy to tady vypadalo tak, jako dnes.
„Mlýnská strouha je zajímavé místo, kde se najde spousta krásných zákoutí k objevení. Začíná u dnešního Pražského mostu, což je krásná kamenná stavba, skoro jako v Praze Karlův most, jen kompaktnější a menší. Ačkoliv se často uvádí starší datace, byl postaven až mezi lety 1700-1750. Do té doby tady byla řada jiných mostů, povětšinou dřevěných,“ sdělil na úvod předseda spolku Zestínu Lukáš Houška.
Nejen samotná Mlýnská strouha, ale i její přilehlé okolí zahrnující například Masné krámy, vodárenskou Černou věž nebo Pražskou ulici jako takovou, vypadala v minulosti docela jinak. „V 16. století byly zbourány masné krámy, které do té doby stávaly na náměstí Republiky, a přesunuly se sem, tedy na místo původního příkopu,“ řekl Houška, který pokračoval:
„Nejen, že se v masných krámech maso prodávalo, ale ono se tam i zpracovávalo. Byl to vlastně ten nejsmradlavější podnik ve městě, kde řezníci nejdříve vevnitř zpracovávali maso a pak ho prodávali z těch malých obchůdků, které jsou po straně. Dnes je tam Západočeská galerie, takže to už není tak patrné, zůstalo tady jen bazilikální trojlodí. Když se podíváme přes plot z Pražské ulice, tak tam jsou dodnes vidět portálky – spousta dveří vedle sebe, je jich asi 12 – a to jsou právě jednotlivé řeznické krámky.“
Krev a další tekutiny tekly přímo do Mlýnské strouhy
Předseda spolku Zestínu přidal další perličku: „Paradoxní je, že z tehdejších masných krámů vytékala krev a různé další tekutiny přímo do Mlýnské strouhy, a z té se brala pitná voda rovnou do města. Součástí toho byla vodárenská věž v Pražské ulici, které se říká Černá. Ta zde byla postavena na počátku 16. století. K věži patří takový bílý dům s velkým mlýnským kolem uvnitř, skrze které se čerpala voda nahoru do Černé věže, kde byla velká nádrž a z té se voda rozvážela do kašen ve městě.“ Toto mlýnské kolo mohou dodnes vidět návštěvníci během prohlídek Plzeňského historického podzemí.
V Mlýnské strouze je k vidění také jediný plzeňský dochovaný bastion. „Jedná se o předsunutou barokní pevnůstku před samotnými hradbami města. Tento byl postaven po třicetileté válce a jeho výstavbu pravděpodobně zahájil dobyvatel Plzně Mansfeld. Vidíme tam takovou vpusť, která vedla do náhonu na Panský mlýn. Ten byl součástí města už od středověku a zajišťoval městu potraviny. Od tohoto mlýna název Mlýnská strouha,“ uvedl Lukáš Houška.
Jak je to s vodou v Mlýnské strouze? Byla tady vždycky? Zajímavá fakta si můžete poslechnout v reportáži.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
