Modlitební knihy – ručně psané poklady našich předků

Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Česká modlitební kniha z roku 1720, pravděpodobně z Příbramska, patří mezi  obsahově bohatší. Na 385 stranách obsahuje modlitby k nejrůznějším svatým a pro různé příležitosti

Své majitele provázely po celý život. Překrásně zdobené mnoha kresbami i prosté bez ozdob. Duchovní opora pro každou denní dobu. To jsou ručně psané modlitební knihy, jejichž obsáhlou kolekci ve svých bohatých sbírkách ukrývá Národopisné oddělení Západočeského muzea v Plzni.  Kam až sahá historie modlitebních knih a jaké podoby tyto knihy měly?

Náboženské knihy pro soukromé užití se objevily už ve středověku. Šlo o tzv.“hodinky“ - knihy obsahující modlitby pro jednotlivé části dne a umožňující laikovi napodobit denní rytmus řeholních bratří. V raném novověku rostla potřeba mít duchovní oporu ve vlastní knize modliteb a této potřebě vyšel vstříc knihtisk, který šíření takových textů výrazně urychlil a zlevnil. Vznikl tak zvláštní žánr levného lidové čtiva - modlitební knihy.

Modlitební knihy psané „na míru“

V druhé polovině 18. století vznikl zvláštní fenomén: modlitební knihy psané. Po třech stoletích rozvoje knihtisku se najednou na českém a moravském venkově rozvinula velká obliba rukopisných knih. Důvodem mohl být nedostatek žádaných titulů a opisované knihy také byly lépe přizpůsobené osobnosti majitele. Většinou je přepisovali na prodej různí učitelé, řemeslníci nebo i bývalí vojáci. Všechny knihy přitom obsahovaly základní sadu modliteb – ranní večerní, při mši, před a po přijímání, před a po zpovědi, litanie apod. Některé navíc obsahují i modlitby k nejrůznějším světcům, pro různé životní situace, někde se objevují také prosby za déšť nebo úrodu.

Rukopisné modlitební knihy vznikaly od druhé poloviny 18. století zhruba do poloviny 19. století, největší slávu zažily mezi léty 1775 a 1840. S postupující dobou nabývaly na výpravnosti (rámečky kolem textu byly barevnější, přibývalo kreseb apod.). Majitel takto „na míru šité“ modlitební knihy k ní měl osobnější vztah a také jí přisuzoval větší ochrannou moc. Výpravnější exempláře pak hrály také reprezentativní roli – majitelé je nosili i do kostela na mši, kde byly modlitební knihy na očích také ostatním lidem.

Od kolébky do hrobu…

Modlitební knihy provázely v minulosti své majitele celý život. Některé byly dokonce po smrti vkládány do rakve. Jiné se třeba v rodinách dál dědily. Dnes jsou dochované modlitební knihy – díky své výtvarné stránce - také pěkným dokladem lidového umění. Jako takové byly sbírány pro národopisnou výstavu v roce 1895 a následně se pak často ocitly ve sbírkách regionálních muzeí.

Spustit audio
autoři: Michaela Vondráčková , Tomáš Bernhardt | zdroj: Český rozhlas Plzeň