Mokrý Mikuláš
Štědrý svatý biskup Mikuláš je v řadě zemí světa uctíván také jako patron rybářů, plavců a námořníků. Podle jedné z legend vznikla i jeho přezdívka „mokrý“ světec.
Sv. Mikuláš (Nicolaos) žil údajně na přelomu 3. a 4. století. Už jako mladík přijal kněžské svěcení. Vypráví se, že pomohl muži, který se tak zadlužil, že jeho dcerám hrozilo prodání do nevěstince. Tři noci vhazoval do jejich otevřených oken peníze, aby zmizely dluhy a zbylo i na jejich věno. Svůj majetek Mikuláš nakonec rozdal a kolem roku 300 se stal biskupem v Myře. V poslední vlně pronásledování křesťanů v Římské říši byl vězněn a mučen, ale víry se nevzdal. Po milánském ediktu se znovu vrátil do úřadu. Historie víc informací nezachovala, tím větší prostor však dostaly v průběhu staletí lidové legendy.
Patron námořníků
Legendy představují sv. Mikuláše kromě jiného jako ochránce námořníků. Jedna mluví o poutnících do Jeruzaléma, které na moři zastihla bouře tak strašná, že se všichni začali topit. Volali na pomoc všechny svaté a zjevil se jim muž v biskupském rouchu a dotázal se: Čeho si přejete? Jeho zjevením se moře okamžitě utišilo. Když potom loď přistála u asijského břehu, vešli poutníci do chrámu v Myře, spatřili tam biskupa Mikuláše, a hned v něm poznali svého ochránce. Byl totiž – stejně jako unavení poutníci – do poslední nitky promočený. Od těch dob námořníci uctívají svého mokrého Mikuláše.
Nesplněný slib
Nejen na blízkém východě, ale i na druhé straně světa mají plavci a námořníci v úctě sv. Mikuláše. U města Bingen na břehu Rýna stával sloup s obrazem světce, u něhož plavci zapalovali svíce, než se pustili nebezpečnou úžinou zvanou binger Loch. Vypráví se o mladíkovi, který utonul v bingerské díře. Ještě před plavbou vkleče vroucně sliboval před Mikulášovým obrazem, že mu věnuje svíce vysoké jako stožár jeho lodi. Když přeplul nebezpečné místo, světci se jenom vysmál. Vtom jeho loď zapraštěla, roztrhla se o skaliska a rouhavého plavce pohltily vlny. Na důkaz pravdivosti příběhu místní dodnes ukazují jeho kosti.
Svěcené ryby
Ve svatomikulášských kostelích a kaplích zavěšovali vděční věřící malé lodičky se stožárem, plachtami a kotvou. Tyto votivní dary upomínaly na zázračná zachránění a symbolicky představovaly světcův patronát, a to v západní i východní církvi. Úctu měl Mikuláš dokonce i u jinověrců. S jeho kultem souvisejí i některé lidové zvyky. V Bulharsku, Rumunsku a Srbsku podávají o mikulášském svátku svěcené ryby.
Patron vod a mostů
Sv. Mikuláše si za svého ochránce zvolili také rybáři, voraři a převozníci. Prostí lidé věřili, že je ochrání před povodněmi a zabrání zničení mostů. V českých zemích však nakonec Mikuláše jako patrona vod a mostů na začátku 18. století překryl kult domácího světce Jana Nepomuckého.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
