My tři králové jdeme k vám…

Svátkem Tří králů (6. ledna) končí vánoční období a ve většině domácností se odstrojuje stromeček. Ale kdo vlastně byli tři králové? Podle středověké legendy (navazující na evangelium sv. Matouše) přišli „mudrci“ od východu v den, kdy se v Betlémě narodil Ježíšek. Přišli se poklonit dítěti a přinesli mu dary – zlato, kadidlo a myrhu. Křesťané si je představovali různě a jejich počet kolísal, až se ustálil na třech.

Den před svátkem Tří králů se dříve v kostele světila nejen křída, ale i voda. Lidé ji pili, aby se chránili před nemocemi. Hospodář nebo hospodyně s ní pak vykropil celý dům i hospodářství. Na Plzeňsku čeledín vykropil svěcenou vodou i pole, někde ji děvečka přidávala také do bečky na vrtění másla.

Tříkrálové věštby se svíčkami – do nebe nebo do pekla?

Tříkrálová sbírka
Každým rokem po celé republice probíhá dobročinná akce Tříkrálová sbírka organizovaná Charitou České republiky. Ve dnech 1. - 14. ledna můžete v řadě míst potkávat charitní koledníky v kostýmech tří králů. V návaznosti na starou lidovou tradici chodí od domu k domu a koledují i v ulicích. Výtěžek sbírky pak celoročně pomáhá těm, kteří pomoc potřebují.

Velmi rozšířené bývaly na Plzeňsku tříkrálové věštby, nejvíce ty, které předpovídaly lidský osud. Večer na Tři krále lidé zapalovali svíčky a sledovali, jak komu hoří. Komu svíčka shořela jako první, měl jako první zemřít. Navíc se sledoval i kouř, který ze shořelé svíčky vycházel. Pokud kouř stoupal, měl se člověk dostat do nebe. Pokud ale šel naopak dolů, nevěštilo to ani po smrti nic dobrého…

Podle zápisů Ladislava Lábka v Plzni na Tři krále odpoledne chodíval průvod z kostela na radnici, nesl sv. ostatky a vše bylo spojené s přáním šťastného roku. Účastnili se i zástupci jednotlivých cechů a hojně se užívalo zvláštních tzv. „koledních lístků“ opatřených rytinkami sv. tří králů. Chlapci přestrojení za tři krále obcházeli stavení a zpívali známou tříkrálovou koledu „My tři králové jdeme k vám, štěstí, zdraví vinšujem vám…“.

Zajímavý tříkrálový zvyk byl zapsaný na Přešticku v roce 1930 – dříve tam prý lidé věřili, že nesmažou-li se včas Kašpary (K+M+B), nebudou nést slepice. Pražský večerník v roce 1934 otiskl několik „kratochvilných“ tříkrálových perliček – mezi nimi i rozmarné povídání o tom, jak mlynáři četli iniciály K+M+B. Když si dříve lidé z mlynářů chtěli udělat legraci, říkali, že iniciály znamenají Každý – Mlynář - Bere. Potrefený mlynář si to ale nikdy nenechal líbit a posměváčky pokaždé trumfnul tím, že písmena se musejí číst dvakrát a to následovně: Každý – Mlynář – Blázen, Který – Málo – Bere!

Poslechněte si Špalíček lidových písní z Národopisného muzea Plzeňska věnovaný sv. Tří králů!

Literatura:
L. Lábek: Zvykosloví Plzeňska a přilehlých oblastí. Plzeň 1930, s. 7.
A. Šorm: Pražský večerník, 5. 1. 1934: Tříkrálová rozmarná směs.
J. Soukup: Pověrečné zvyky tříkrálové v XV. století, Národopisný věstník Českoslovanský, r. XXIV, Praha 1931, s. 15 – 21.
Š. Dvořák: Na Tři krále růženec a věštby. Český lid, r. XIX, s. 208.
Č. Zíbrt: Lístky rozdávané při koledních obchůzkách Tříkrálových. Český lid, r. XIV, Praha 1905, s. 199.