Na české straně Šumavy žije v současnosti osm párů vzácných sokolů

7. září 2021

Sokol stěhovavý je jedním z přísně chráněných ptáků, který na Šumavě žije – naštěstí. Chybělo totiž málo a dnes jsme o tomto krásném dravci mohli mluvit v minulém čase a nazývat ho vyhynulým druhem. 

Sokol stěhovavý býval ještě v první polovině 20. století relativně běžným dravcem na celém světě. I v Československu a na Šumavě se vyskytovaly desítky hnízdících párů. Jenže jejich lov, vybírání hnízd chovateli a hlavně používání chemického prostředku DDT způsobily, že už v 70. letech minulého století nebyl v Česku jediný hnízdící pár. Díky celosvětové ochraně se ale docílilo toho, že se sokoli začali do krajiny vracet a na Šumavě byl potvrzený první hnízdící pár na začátku 90. let a to v oblasti Černého a Čertova jezera. Po roce 2000 se další hnízdící pár objevil v karu Plešného jezera na Šumavě a před zhruba 15 lety mohli ornitologové oznámit, že na Šumavě už hnízdí více než pět párů sokolů

„Populace začala růst i v kraji, takže ta Šumava je pro ně atraktivní. Hnízdí nám i na bavorské straně. Bavoráci tam mají třeba sedm párů," zmiňuje ornitolog Správy Národního parku Šumava Aleš Vondrka. V současnosti se na české straně Šumavy vyskytuje osm hnízdících párů sokolů, které například v roce 2018 vyvedly 18 mláďat. Podle Aleše Vondrky se ale nadá předpokládat, že by se početnost těchto dravců na Šumavě zvyšovala.

„Narážíme na nabídku prostředí. Asi nelze předpokládat, že by ta populace nějak víc dramaticky rostla. Samozřejmě, teď se po těch gradacích uvolnila spousta skalek například v Boleticích, které jsou třeba potenciálně vhodné a bude zajímavé to tam sledovat," říká s nadějí Aleš Vondrka.

K tomu, aby se sokol stěhovavý, který dokáže vyvinout rychlost vysoce přes 300 km/h, dál rozšiřoval, je potřeba pomoc člověka – přinejmenším jeho respekt, hlavně v době hnízdění.

autor: Jan Dvořák | zdroj: Český rozhlas Plzeň
Spustit audio