Na Šumavě se dlouhodobě a systematicky monitorují zvířata, rostliny i místa

Monitoring Šumavy v určité podobě probíhá už spousty let. Například ve starých kronikách se můžeme dočíst, že v roce 1801 byl spatřen rys ostrovid v Horní Vltavici nebo v roce 1804 medvěd hnědý na Kvildě. Dlouho zůstávaly informace o přírodě takto roztříštěny a těžko se dohledávaly. Mnohé spaly v šuplících či skříních nadšenců a vědců a čekaly na nějaké dědické řízení. Jen některé z těchto psaných databází se dostaly do muzeí nebo do rukou těch, kteří je uměli využít.

Fotopast - dnes už neodmyslitelná součást monitoringu|foto:Správa NP Šumava

Ani v době vzniku Chráněné krajinné oblasti Šumava nebylo ještě zvykem informace o přírodě nějak centrálně shromažďovat. Správa CHKO v Sušici začala informace o zvláště chráněných druzích centrálně plnit do tzv. nálezové databáze až v roce 1988. „Byly to takové lístky, které jsem vyplňoval v podstatě já, když mi to lidi diktovali a tam bylo několik tisíc položek. Byla to obrovská databáze papírová, analogová – byl cíl psát hlavně zvláště chráněné druhy. Psali je lidi jak ze správy, tak i dobrovolníci, kteří to uměli a také strážci," popsal současný ředitel Správy Národního parku Šumava Pavel Hubený.

Hlavním problémem té doby bylo to, že zhruba 60 procent území současného Národního parku Šumava, které dnes tvoří jádro výskytu těch opravdu vzácných druhů, jako jsou tetřev, tetřívek, nebo rys, nebylo přístupných. Buď se jednalo o přísně střežené hraniční pásmo nebo vojenský prostor, kam pořádně nemohli ani pracovníci ochrany přírody. Druhým problémem bylo to, že někteří pracovníci se svými informacemi neradi dělili.

„V té době byla spousta záznamů toho skutečného monitoringu v soukromých rukách a nebyla k dispozici ani té ochraně přírody. Co si ochrana přírody nenašla sama, tím téměř nedisponovala. Lidi, kteří ta data tehdy měli, na nich hodně lpěli. Oni to měli jako svůj poklad, to nejlepší co mají a nechtěli to dávat. A tento stav přetrvává až dodneška, ale už se zmenšuje, protože už data, která mají nasulcovaná doma, jsou vlastně mrtvá, jsou k ničemu a nikdo s nimi nepracuje," dodal Pavel Hubený.

V současné době existuje elektronická databáze živočišných a rostlinných druhů, kterou spravuje Agentura ochrany přírody a krajiny. Do ní přidávají své nálezy lidé z celé republiky a to třeba přes aplikaci s názvem BioLog, kterou si může do svého mobilu nainstalovat každý a může do ní přidávat svá pozorování chráněných druhů živočichů a rostlin.