Na Šumavě se hodně odvodňovalo. Nyní se škody pracně a draze napravují
Na stružky, potůčky, potoky a řeky narazíme na Šumavě skoro na každém kroku. Jsou velmi důležitým prvkem v krajině z mnoha důvodů, ale bohužel právě na nich se lidská činnost ještě v nedávné minulosti neblaze podepsala. Teď se odborníci snaží chyby našich předků napravit.
Potůčky, potoky a řeky jsou tepnami a žílami krajiny, jen místo krve v nich protéká voda – neméně důležitá tekutina pro život na Zemi. Bohužel, k těmto potůčkům a řekám se ani dodnes nechováme tak jak bychom měli a stále se je snažíme upravovat k našemu obrazu – zakroucené narovnat, mělké prohloubit a neupravené vybetonovat nebo vydláždit. Tím si životadárnou vodu odvádíme z krajiny. Už si to mnozí uvědomují a někde dochází k nápravě.
Na Šumavě se také odvodňovalo a ne zrovna málo. Naštěstí se Správě Národního parku Šumava podařilo získat nemalé dotace v rámci evropského projektu na nápravu škod páchaných ještě v 80. letech minulého století. Jenže navrátit narovnaný a prohloubený tok do původního koryta po desítkách let není úplně jednoduché.
„Původní potočiště se musí najít. Někdy je v terénu vidět staré korýtko potoka, takže pak je ta situace velice jednoduchá – přístupem a logistikou. Voda se svede do původního potočiště. Pokud tam koryto není zachované, nebo je znatelné jen na malých úsecích, tak se musí určit původní trasa. Na to existují hydrologické metody. Pak může člověk udělat dvě věci. Buď tam potůček lehkou technikou vymodeluje – třeba 40 cm široké a 20 cm hluboké koryto a do něj pustí vodu a někdy jde tu vodu pustit do toho směru, kudy odtékala, protože terén i vegetace jsou vhodné k tomu, aby se potok zformoval znovu sám," popisuje v kostce průběh revitalizace potoků na Šumavě geobotanička Správy Národního parku Šumava Iva Bufková.
Ovšem fáze rozhodování, jestli vymodelovat bagříkem koryto, či tok jen vhodně nasměrovat a nechat zbytek na vodě samotné, je velmi důležitá. Vše se musí rozmyslet tak, aby se návrat potoků do původních koryt povedl na první pokus. Ne vždy je návrat potoků tak jednoduchý. Poměrně často je uměle vytvořený kanál tak široký a hluboký, že nahradil a prakticky zničil původní zvlněný potok. Takže nelze jej kamkoli převést. Takový potok se musí tzv. vymělčit.
„Musíme zvednout dno – ideálně 20 cm pod povrch, ale to se nepovede nikdy, protože když je metr a půl pod povrchem, tak my je zvedneme alespoň půl metru pod povrch. Pak musíme dodat materiál, který zajistí to, že to dno tam bude trvaleji, aby v něm mohl ten potok pracovat a stabilizovat," vysvětlujte Iva Bufková.
Zní to jednoduše, ale v praxi je to o mnoho složitější. Musí se dbát na to, aby voda upravené dno neodplavovala, aby nevznikala znova eroze vertikální, tedy do hloubky, ale horizontální, tedy aby voda podemílala břehy a sama si tok upravovala. Takto se už na Šumavě upravilo 10 km toků, do kterých se pak i velmi rychle vrací bohatý život. Dalších 8 km odborníky na Šumavě ještě čeká.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
3x Karel Klostermann
Komplet obsahuje dva šumavské romány Ze světa lesních samot, V ráji šumavském a povídkový soubor Mrtví se nevracejí z pera klasika české literatury Karla Klostermanna (1848 - 1923), který tomuto kraji zasvětil celé své dílo.
