Na Šumavě žije i los evropský. Zahlédnout ho, to je ale malý zázrak

Když se řekne los evropský, asi se většině vybaví krajina Švédska nebo Norska, případně Kanady, kam si dokážeme tohoto obrovského paroháče zařadit. Ovšem los žije a i dříve se vyskytoval v jiných částech evropského kontinentu, například v Polsku. V České republice, respektive v tehdejším Československu se losi možná objevovali už začátkem 20. století, ale opravdu první doložený záznam z pozorování je datovaný do roku 1957 a to v oblasti severních Čech. Jednalo se o samce, který byl už v roce 1958 zastřelen. Důvody jeho eliminace nejsou známy. Na území Národního parku a Chráněné krajinné oblasti Šumava se dostal o pár let později. Vzal to však s mezizastávkou na Třeboňsku a dnes ho nejčastěji vídáme v oblasti pravé strany Lipna a právě z Vltavského luhu.

„Nejdůležitější vlna byla pak od 60. let dále a v roce 1974 bylo za Lipnem poprvé potvrzené rozmnožování a od té doby je los považován za stabilní součást naší fauny," potvrzuje zoolog Správy Národního parku Šumava Vladimír Dvořák. Nutno ale podotknout, že sledování losa není žádná legrace a přímé pozorování na Šumavě se stále rovná takovému malému zázraku. Spíše narazíme na jeho pobytové znaky, jako jsou stopy v blátě nebo ve sněhu, případně nalézáme jeho trus. Výskyt losů v Čechách úzce souvisí s losí populací v Polsku, kde se úspěšně rozmnožují a mláďata hledají nové lokality pro svůj další život. Ovšem jeho životní nároky jsou dost specifické a tak místo, kde se los usadí, musí připomínat severskou přírodu, nebo třeba ruskou tajgu.

„Los našel na našem území, na Třeboňsku a na Šumavě, velmi podobné podmínky těm tajgovým. Los vyžaduje, nebo má rád spíše mokřadnější biotopy, s dostatkem topolů, osik, vrb, ale nevyhýbá se ani vyšším polohám. Jako zajímavost – nejvyšší záznam losa v Národním parku, který máme, tak je kousek pod Plešným jezerem v nadmořské výšce více než 1000 m n.m.," vysvětluje zoolog Vladimír Dvořák.

Početnost populace losa evropského se v České republice, respektive na Šumavě odhaduje na nižší desítky kusů. A protože je u nás takto vzácný, je chráněný zákonem a není možné ho lovit. Ale například v Norsku, nebo Švédsku, případně jeho nepřímí příbuzní v Kanadě jsou o dost početnější a patří tam mezi lovnou zvěř, podobně jako u nás jeleni nebo srnčí zvěř.