Na venkovských návsích bývalo v minulosti živo – znáte ještě hry, kterými se bavily děti na Plzeňsku?
„Na umrlýho“, „Šátečková“, „Na koťata“ nebo „Na lišku“. I takové hry bývaly běžnou zábavou dětí na plzeňském venkově na začátku 20. století. Na návsi nebo před kapličkou hlavně při večerním soumraku hlaholily dětské hlásky a hra střídala hru. Společné venkovní zábavy byly součástí každého všedního dne a dětem k tomu stačilo velmi málo.
Jak si dříve na Plzeňsku děti hrávaly, o tom se dochovaly mnohé střípky informací. Zajímavé jsou například zápisky Marie Lábkové převzaté z pozůstalosti učitele Josefa Valenty, který působil na plzeňském venkově a v letech 1910 – 1915 sepsal celou sbírku dětských her. Na venkovských návsích totiž vždy bývalo živo – v každé chalupě rostla hromada dětí, a přestože každé z nich mělo už doma své povinnosti, čas ke společným hrám si děti vždy našly.
Mít tak skleněnou kuličku!
Mezi úplně první hry nejmenších dětí na plzeňském venkově v minulosti patřily jednoduché hry s kamínky, které se daly všelijak seskupovat. Následovaly fazole různých velikostí, ale vrcholem všeho byly kuličky! Ty hrály všemi barvami a taková skleněnka – ta byla pokladem největším! S kamínky nebo kuličkami se ale daly hrát i nejrůznější hry: „Na pantlíčky“, „Na velký pány“, „Na kuřata“, „Na srdíčka“, „Na pukličky“ a řada dalších. Jejich principem bylo vyhazování kamínků do výšky a následné chytání na hřbet ruky nebo jinak, pokaždé v jiné variantě, případně spojené s dalšími úkoly.
S míčem „Na školy“ nebo „Na koťata“?
Samostatnou kapitolu představují hry s míčem. Nejrozšířenější bývala hra „Na školy“. Míč se při ní vyhazoval do výšky a než spadl na zem, musel se udělat patřičný cvik s rukama. Rozlišovala se přitom „krátká“ nebo „dlouhá“ škola. S míčem se ale mohlo hrát třeba také „Na koťata“. Při této hře měl každý svůj míč – jeden házel míčem o zeď a ostatní se do letícího míče trefovali. Komu se to podařilo, „měl jedno kotě“.
Text k dívčí hře „Šátečková“:
Mam šáteček, mam, komu já ho dam?
Žádnými jinýmu, než mýmu milýmu,
tomu já ho dam, tomu já ho dam!
Zvláštní skupinou bývaly hry dívčí, které hrála výhradně děvčata. Do této skupiny patří třeba dodnes známá „Slepá bába“, při které na Plzeňsku děvčata předříkávala: „Vedem bábu do kouta, zabila nám kohouta.“. Hrála se také „Zlatá brána“, „Kohoutku zakokrhej, „Mařenko, kde jsi“ nebo „Šátečková“, která byla nejoblíbenější.
Své speciální hry měli pochopitelně i chlapci. Mezi chlapecké hry patřily třeba „Na lišku“, Na umrlýho“, „Na loupežníka a četníky“, „Na koně“, „Na řezníka“ a mnoho dalších. V letním období se k nim navíc přidávaly hry ve vodě – třeba „Vaření knedlíků“, „Bábrle“,. „Pasáky“, „Kolíbka“ a další.
Literatura: Marie Lábková: Dětské hry na Plzeňsku, s. 194 – 223.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A od Nepila? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka
3 x Hurvínkovy příhody
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka
Zprávy z iROZHLAS.cz
-
Přežití režimu je v Rusku důležitější než přežití země, respektive jejího obyvatelstva, popisuje Romancov
-
Neočekávám eskalaci konfliktu směrem k jiným zemím, říká Petráš o povolení střílet na ruské území
-
Juchelka: Vidíme, že koncesionářské poplatky pomalu postrádají smysl. Zákon je kontroverzní
-
Izraelský útok z konce října zasáhl i část íránského jaderného programu, potvrdil Netanjahu