Nejen žluté Žlutice

22. říjen 2014

V názvu má tohle město barvu květů pampelišek. Rodí se tu budoucí revírníci a další lesničtí mistři. Režisér místního divadelního souboru píše hercům role na míru. Náměstí tady mají pěkně do kopce a i okolí města zdobí několik velikánů. Například stolová hora Vladař. Pořad U vás doma tentokrát zavítal do svérázného městečka na Karlovarsku jménem Žlutice.

Kde se vzal název Žlutice? Legendy jsou hned tři. První vypráví o tajemném dávném majiteli malé vísky na území dnešních Žlutic, který se prý jmenoval Žlut. Druhá legenda přisuzuje vznik jména starému slovanskému kmenu Lutičanů. Asi nejpravděpodobnější verzí je barva břehů řeky Střely, která městem protéká. Břehy jsou místy z jílu a tedy žluté. I jinak dodává řeka Střela městu osobitý charakter. A okolí Žlutic zase dotváří monumentální pohoří. Nejznámější je stolová hora jménem Vladař. Zažila keltské osídlení i ústup Jana Žižky v době husitských dálek.

Žlutá barva Žluticím prostě sluší

Mezi další charakteristiky Žlutic patří, kromě okolních výrazných kopců, náměstí. Je totiž z kopce. Nebo naopak, směrem od kostela Svatého Petra a Pavla k budově radnice, musíte šlapat do pěkného kopce. Náměstí vévodí dvě, jak jinak než žlutě natřené, historické budovy. V jedné najdete muzeum, v sousední radnici. Žlutá barva ale Žluticím prostě sluší. Na žlutickém náměstí najdeme také všechno potřebné pro kulturní vyžití nejen místních obyvatel. Nejzajímavější je pak dům s číslem popisným 137. Dřevěnými dveřmi vstoupíte v jeden okamžik do Informačního i kulturního centra, galerie i Městské knihovny.

Budova muzea a radnice ve Žluticích

Ještě jedné zajímavosti si na žlutickém náměstí všimněte. V jeho horním levém rohu spatříte výjev, který asi není možné vidět nikde jinde v České republice než právě ve Žluticích. Zachovalou a barokně zdobnou zámeckou bránou neuvidíte zámek, jak byste marně čekali. Ten si vzala „na stavební věčnost“ patrně budovatelská éra. Historickým průzorem spatříte panelový dům. Na jeho obhajobu je ale třeba říct, že má správnou barvu. Je žlutý.

Čtěte také

Město hezky a řádně pečuje o všechny svoje obyvatele. Od nejmenších, po největší

Možná také žlutá bude místní základní škola, kterou v době natáčení reportáže dělníci pilně zateplovali. To si pochvaloval hlavně ředitel školy Luděk Svoboda, který se už těší na snížení nákladů za zimní vytápění. Základní školu ve Žluticích navštěvuje několik stovek dětí nejen ze Žlutic, ale také z okolních vesniček a osad. Součástí školy je také nedávno přidružená Základní umělecká škola. Ve Žluticích nechybí samozřejmě ani škola mateřská. A pamatují tu i na stáří.

Dům s Pečovatelskou službou najdeme v dolní části Žlutic v ulici, jejíž název dobře vystihuje popisovaný žlutický terén – ulice se jmenuje Pod Strání. Dům s pečovatelskou službou je jedním z panelových domů zdejší městské části. I bez označení ho ale od ostatních paneláků v okolí na první pohled snadno rozeznáte. Odlišuje ho krásně udržovaná zahrádka po obou stranách vchodu. I teď na podzim je krásně rozkvetlá a její lavičky zvou k odpočinku a rozjímání.

Kamizolka zelená, Žlutičan a Růže Nebeská

Dnes už ke Žluticím neodmyslitelně patří Střední lesnická škola. Vznikla tu rozhodnutím shora před 25 lety jako ryzí klon Střední lesnické školy v Písku. Tehdejší vedení Západočeského kraje trápil akutní nedostatek lesníků. Byla to tehdy velká proměna koloritu Žlutic. Studentky Střední ekonomické školy, promenující se do té doby po žlutických chodnících, třeba v minisukních, vystřídali prakticky ze dne na den studenti „lesárny“ v typických dlouhých zelených hubertusech. Dnes už jsou místní obyvatelé na zelené mladíky, budoucí lesníky, zvyklí.

Střední lesnická škola dříve ekonomka

Samostatnou žlutickou kapitolou jsou dvě místní umělecká tělesa. Jedním je amatérský divadelní soubor Žlutičan s tradicí od roku 1952. Za sebou má stovky divadelních představení. Ochotnické divadlo je hlavně o lidech a ne jinak tomu je i ve Žluticích.
Ve Žlutičanu působí přibližně 15 nadšených lidí. V rámci pořadu U vás doma soubor představila jedna z jeho dlouholetých členek Jiřina Kopplerová. Podle ní je hlavní výhodou souboru Žlutičan jeho režisér Jaromír Břehový. Hercům totiž píše role přímo na tělo. Napsal komedie Otylka (2002), Macourek měl pravdu (2003), Rejžák z Prahy (2005), Sborovna (2008). Populární je také každoroční divadelní festival Žlutické divadelní léto.

Druhým, i za hranicemi Žlutic, Karlovarského kraje a západních Čech, známým souborem místních žlutických nadšenců je přibližně třináctičlenný pěvecký smíšený komorní sbor Rosa Coeli (Růže Nebeská). Za dvacet let existence sboru jím prošlo přes padesát místních. Sbor se věnuje středověkým latinským skladbám a celkové atmosféře doby. Vystupuje v krásných středověkých kostýmech nejen na tradičním žlutickém festivalu Viva la Musica, který každoročně v září pořádá ve žlutickém kostele svatého Petra a Pavla, ale také třeba hodně daleko, až na festivalu v Rakousku.

Díky nadšeným lidem ve Žluticích tohle nenápadné, poklidné a možná i zapadlé městečko na Karlovarsku stále žije. Nehledě na některá průmyslem dotčená a dnes opuštěná zákoutí, nedostatek práce nebo na první pohled nesourodou a překotnou architekturu. Svým obyvatelům, ale i návštěvníkům mají Žlutice vždycky co nabídnout.

autor: Pavel Halla
Spustit audio

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Lidský faktor jsem znal jako knížku, ale teprve s rozhlasovým zpracováním jsem ho dokonale pochopil...

Robert Tamchyna, redaktor a moderátor Českého rozhlasu Dvojka

Lidský faktor

Lidský faktor

Koupit

Točili jsme zajímavý příběh. Osoby, které jsme hráli, se ocitaly ve vypjatých životních situacích, vzrušující práce pro herce a režiséra. Během dalšího měsíce jsme Jiří a já odehrané repliky svých rolí žili. Fantasmagorické situace posledního dílu příběhu se staly naší konkrétní každodenností. V srpnu Jiří Adamíra zemřel. Lidský faktor byla naše poslední společná práce.“ Hana Maciuchová