Nekuřácké státní alibi

O další průkaz vlastní nedokonalosti se snaží nyní český stát. Průkaz nedokonalosti a zároveň legitimaci pokrytectví. Návrh zákona o ochraně před škodami působenými tabákem, alkoholem a jinými návykovými látkami prošel v pátek minulého týdne prvním parlamentním čtením a má tak jistou šanci na konečné schválení. Uveden do praxe by znamenal velké omezení pro majitele restaurací a hostinců, často možná i jejich likvidaci. Majitelé restaurací by totiž museli vytvořit dobře odvětrané kuřácké sektory, což mnohde nejde vůbec, nebo s poměrně velkými náklady na rekonstrukci podniku. Pro hoteliéry a majitele lepších restaurací to nebude žádný, nebo jen malý problém, navíc řada z nich už podobné sektory pro kuřáky vytvořeny má. Ale stejně jako je osmdesát procent daní vybráno každoročně od malých a středních podnikatelů, je víc než osmdesát procent restaurací a hostinců těmi malými. A právě zde je jádro kuřáckého pudla. Zákon nepočítá, aspoň tak, jak je ministryní zdravotnictví Marií Součkovou navržen, s rozdělením pohostinských a restauračních zařízení podle typů. Takzvané dělnické hospody a malé restaurace zákon skutečně zlikviduje, protože silně převažující část jejich klientely kouří, i když v českém prostředí se spíše dočkáme tvořivých nápadů českých hlav a dalšího rozkvětu české korupce.

Předmětem této poznámky není spor o škodlivosti či neškodlivosti kouření; je jasné, že kouření tabáku přímo či nepřímo zabíjí tisíce lidí ročně, je jasné, že velmi škodlivé je i pasivní kouření. Dejme však, jako je to jinde v siločarách trhu, hostům na výběr. Nekuřákům i kuřákům tolik restauračních zařízení, kolik jich dokáží uživit. Je totiž i řada kuřáků, kteří se najedí raději v nekuřáckém prostředí než v zakouřené restauraci, je i řada nekuřáků, kterým pobyt v kuřácké hospodě nevadí. Škodí všem, ale opravdu nevadí, což je rozdíl.

Cigarety

Stát by měl investovat mnohem víc do protikuřácké prevence. A nebo lépe; ne víc, ale kvalitněji. Vydávat velké plakáty s rakovinou onemocnělým kovbojem je nesmysl, z kterého musejí mít všichni výrobci cigaret radost, protože to je, chtěj nechtěj, skvěle působící antireklama. Nařizovat ale majitelům venkovských hospůdek i malých čtyřkových a trojkových restaurací rozsah pohostinské nabídky, a kouření do ní jistě spadá, je bez diskuze omezením v jejich soukromém podnikání. Je to další a stejný důkaz státního alibismu, jako vybírání spotřební daně z cigaret při současném popisování každé krabičky ministerským varováním o škodlivosti kouření. Normální je nekouřit, to je pravda. Nenormální ale je, jednou rukou vybírat daně od soukromého podnikatele za prodej cigaret a druhou rukou pokuty za to, že si je chce zákazník, zde plátce daně, vykouřit na místě. Alibismus nezabíjí jako nikotin a dehet, ale společenská přetvářka je škodlivá velmi. Známe to už například v dodržování povinnosti bezbariérového přístupu pro vozíčkáře, když zůstaneme ve sféře jenom zdravotnické a sociální.

cigarety-stánek