Nelehký byl život farářů na Srní
Farář byl v každé obci významnou a důležitou osobou. V těch Šumavských to platilo dvojnásob. Musel plnit nejen náboženské, ale také společenské a administrativní funkce. Vedl matriku, měl na starosti zpovědi, rozloučení se zemřelými, křtění novorozenců a spoustu dalších povinností.
O tyto věci se v Srní od přelomu 18. a 19. století staralo v průběhu časů 13 farářů. Hned ten první Wenzel Prinz, který do Srní přišel v roce 1802, aby dozoroval stavbu kostela a fary, se do historie zapsal velkým písmem. Pro kostel získal z Pasova varhany, spolu s nimi i monstranci, knihy, svícny a obrazy. Navíc byl velmi lidský. V roce 1816, kdy byla velká neúroda, neváhal prodat stříbrné stolní náčiní, nakoupil obilí a mouku a rozdal je potřebným horalům. Je spojen i s rodem Klostermannů. Přesvědčil selku Wurmabauerovou, aby dala svého nejmladšího syna Josefa Klostermanna, budoucího otce Karla Klostermanna, na studie medicíny místo teologie. Po celou dobu synových studií jí byl duševní oporou, četl jí dopisy, psal odpovědi do Vídně a pomohl jí vyrovnat se se špatným svědomím, že místo duchovního se její syn stane lékařem.
V roce 1937 nastoupil do služby v srnském kostele mladý kaplan Johan Grill. Měl zpočátku úspěchy. Podchytil mládež a jak praví kronika, převedl ji na lepší cestu. Založil Svaz německé katolické mládeže, která měla 60 členů. Věnovali se zpěvu a hrálo se divadlo. V roce 1938 ale nastaly nové časy. Nacisté chtěli nahradit křesťanství „moderní“ verzí starogermánského kultu. Kdo se vzepřel, trpěl. Farář Grill byl zbit místními fanatickými obyvateli, na faře byla vymlácena okna a fara osiřela. Později byl přikázán do Děpoltic. Místní farníci si ho oblíbili a během války ho ubránili proti útokům nacistického vedení. Přesto byl na základě falešného udání v červenci 1945 zatčen a vážně nemocný, bez potřebných léků, v klatovském vězení zemřel.
Ve válečných časech do Srní na faru nastoupil Johan Quinders. Pocházel z německého Münsteru, kde byl za své protinacistické postoje pronásledován gestapem. Nesnášenlivost vůči nacistům si pochopitelně přinesl i do Srní a nebál se je dávat najevo. A tak třeba v době srnské poutě nechtěl vyvěsit na kostel a na faru vlajky s hákovým křížem, protože pouť pro něj byla Mariánský svátek, svátek duchovní. Do kroniky napsal, že vlajky nevyvěsil, protože se ho nacistické svátky netýkají a na zakoupení vlajek, se mu nedostává peněz. On a jeho sestra, která mu byla hospodyní, byli opakovaně předvoláváni na gestapo k vysvětlení. Poslední věta ve farní kronice, která byla napsaná v roce 1940, zní: „To tedy bylo mé první střetnutí s NSDAP. Sotva jsem unikl z rukou gestapa doma, už to začíná tady. Nemohu dál pokračovat v psaní zápisků, je to příliš nebezpečné.“
Johan Quinders válku přežil a podle všeho byl nuceně odsunut 1. září 1946. Tím fara osiřela a na dlouhá léta se stala sídlem Vojenských lesů a statků, po roce 1989 přešla do vlastnictví Českobudějovické diecéze a v roce 2009 ji koupila obec Srní. Letos se bývalá fara v Srní probudila ke společenskému životu. Vznikl zde Dům Karla Klostermanna, který zve k návštěvě.
Nejposlouchanější
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
