Dav rozzuřených žen vtrhl na úřad a lynčoval úředníky

„Vrcholem těchto opatření bylo rajónování mlýnů. To určilo hejtmanství ve snaze, aby kralovický okres, jenž byl jedním z těch, které musely už tak odvádět nejvíce, odváděl státu ještě více,“ začala vyprávět autorka historicky zaměřených publikací Eva Horová.

Tyto události vedly ke dvěma vzpourám v Kralovicích. První proběhla 15. srpna roku 1916. Tehdy se kralovičtí obyvatelé shromáždili pod okny okresního hejtmanství: „Dělali hluk a prováděli různé výtržnosti. Úředníci před rozzuřeným davem uprchli do prvního patra budovy, kde se zamkli. Dav se poté přesunul před obchod bratrů Popperových, kde se nacházelo komisionářství a rozhodovali tu o přidělování potravin. Jeden z bratrů byl napaden a zlynčován. Bez úhony nezůstal ani příručí Otto Heller. Proti demonstrantům následně zakročil četnický strážmistr Franc,“ popsala Horová.

Druhá vzpoura se v Kralovicích odehrála poměrně záhy, a to 20. srpna 1916. „Dav se, většinou ve složení žen, jelikož muži byli v té době ve válce, přiblížil k budově hejtmanství. Tady na ně již čekal četnický sbor. Nejednalo se přitom jen o kralovické četníky, ale o všechny četníky z okolí. Byli totiž informováni kožlanským starostou, který se o celé situaci předtím náhodně dozvěděl. Dav se stále zvětšoval a demonstranti přicházeli.

K bití použily vše, co jim přišlo do rukou

Zadním vchodem se do budovy dostal hlouček rozzuřených žen z Kopidel. Pod stolem v kanceláři našly vystrašeného doktora Nováka, kterého začaly ihned lynčovat. Tehdy si ani ženy nebraly servítky, vrhly se na něj a začaly ho bít vším možným, co jim do rukou přišlo. Krátce poté se do bitky obuli četníci se zbraněmi v ruce. Snažili se vytlačit ženy na náměstí.

Kronikář dokonce uvedl: Strážmistr Tomášek uchopil kožlanskou obyvatelku Novou, která byla ve vysokém stupni těhotenství, a smýkal s ní o zem. Ta zanedlouho poté onemocněla a několik dní bojovala o život,“ líčila autorka.

Ještě ten večer se začalo hromadně zatýkat. Jistá paní Šubrtová se ze strachu, že bude zatčena, doma na půdě dokonce oběsila. Někteří členové demonstrace byli několik měsíců vězněni v Plzni. „Spokojenosti nebylo stejně dosaženo, následovala drahota a hladomor,“ završila povídání Eva Horová.