Nucené práce, galeje. I to si někdy děláme z Vánoc. Jak je přežít?

Kromě křesťanských svátků a tradic připomíná i někdejší pohanské oslavy blížícího se zimního slunovratu: „V tomto období vlastně probíhaly přípravy na velkou oslavu, která nastala kolem 21. nebo 22. prosince, kdy se nám slunce pomaloučku začíná vracet. Byly to oslavy ve znamení hojnosti, veselí, radosti. V současné době se nám to trošku scvrklo na běhání po obchodních centrech a nasávání reklam a přemýšlení o tom, jestli moje dárky budou dražší než toho druhého, čili z toho radostna, že se nám slunce vrací, jsme se trošku propadli do konzumnosti a řadě lidí, aniž si to uvědomují, tento shon nedělá dobře.“

Muži vyhozeni z konceptu, ženy udřené

Níže popsané situace možná znáte důvěrně ze svého života. Vyzkoušejte doporučení Blanky Šestákové a třeba tentokrát prožijete advent i Vánoce v klidu a pokoji.

„Znám muže, kteří se hroutí už od září. Ježišmarja, už zase budou Vánoce, to je hrozné! Sice mají rádi salát, kapra, pohostinství o vánočních svátcích, ale to období předtím je stresuje. U mužů, řekla bych, je to dáno tím, že ta mužská populace je nerada vyvedena z nějakého konceptu. Máme nějaký denní režim, týdenní režim, a když se třeba vyhlásí, že tento víkend nikdo nikam nepůjdete a budeme všichni uklízet, tak se všichni napučí, atmosféra není příjemná, teenageři to nesnáší, muži to snáší, ale se skřípěním zubů, a žena je z toho nešťastná, že jí nikdo nechce pomoct.“

Upracované hospodyňky. Kdysi mezi sebou i soutěžily
„Ženy na sebe v tomto období berou zvýšenou odpovědnost jako hospodyňky. Snad to pochází z nějakého 17. století. Přibližně tehdy začalo to, že žena je odpovědná za období adventní, za Vánoce, jak budou probíhat, jaká bude hostina, že bude uklizeno atd. Dokonce se v některých publikacích, které se zabývají historií vánočních svátků, popisuje, že to někdy došlo až do tak absurdní roviny, že hospodyňky mezi sebou soutěžily, která má víc napečeno. Známe to, patnáct druhů cukroví, on to potom nikdo nejí. Je nám líto to všechno nesníst, protože se do toho dávají drahé suroviny. Pak je lidem špatně, takže tyto stresy si vlastně vyrábíme sami.“

Zahoďte nákupní vozík. Zpívejte, tančete, radujte se

„Jak jsem mluvila o těch pohanských zvycích, při kterých se hodně tančilo, hodně zpívalo, hrálo na primitivní hudební nástroje, teď se, což považuju za úžasnou relaxační fázi, pořádají hromadné zpěvy koled v adventním období. A zpěv je, což je známo, antistresový prostředek, zrovna tak jako tanec. Člověka uvolní, nabudí ho radostí a takovou vnitřní silou, takže by bylo dobré si místo zběsilého prožití aktuálního období třeba na tyto akce, kde je zpěv a hudba, udělat aspoň dvakrát během adventu čas. Dodá nám to energii a sílu.

Podívejte se, jak se zpívaly koledy s Českým rozhlasem Plzeň:

Nemáte na Vánoce pěkné vzpomínky z dětství? Vytvořte si vlastní rituály

„Dospělí lidé někdy negativně vzpomínají na vystresovanou atmosféru, na to, jak všichni museli být v pozoru, a aby ty Vánoce byly k obrazu hospodyně, tak se museli všemu podvolit. Pochopitelně to nemá formu dobrovolné pomoci, která je určitě potřebná, ale nucených prací a stresu. Takže si lidé v sobě zakódují, že je to pro ně něco nepříjemného, nepřirozeného, a k Vánocům se točí zády.“

„Dobrý“ vs. „zlý“ stres
„Stresem rozumíme situaci, kdy je nám bráněno, abychom si uspokojili nějakou svoji potřebu. A tím se dostáváme do napětí. Stresy, které máme, se dělí na dva - eustres, to je takový ten motivační, což nás žene k tomu něco vytvářet, k nějaké činnosti, a distres - ten je takový, kdy jsme uštvaní, kdy se vkrádá deprese, kdy ztrácíme motivaci a nadšení, takže tady by bylo lépe si držet ten eustres, který je motivací k tomu, aby bylo doma hezky, aby bylo každému příjemně, ale abychom nebyli uštvaní.“

„Tyto prožitky urputné a neradostné předvánoční a vánoční atmosféry se dají rozbít tím, že si člověk třeba v dospělosti ve vlastní rodině úplně změní rituály, dělá něco úplně odlišného, než se dělalo v jeho původní rodině, a tím si zavede takový ten svůj pořádek, kdy má pořadí hodnot, co je o adventu důležitého, jak by chtěl strávit volné dny o Vánocích. A postupně se kruh, který kolem sebe má z dětství, začíná trhat a on se vlastně stává vlastním kreativním tvůrcem svých Vánoc. Tam, kde byly Vánoce radostné v dětství, tak si to pochopitelně bezproblémový člověk přetáhne do svých rodin. Tam, kde to byly trošku galeje, tam se k tomu otáčí lidé zády. Člověk by si měl udělat svůj scénář této doby tak, aby se neuštval, aby si to užil.“

Zemřeli vám blízcí a nechcete Vánoce vůbec slavit? I s tím vám poradíme. Poslechněte si celý rozhovor s klinickou psycholožkou Blankou Šestákovou o tom, jak ve zdraví přežít advent a Vánoce.