Okáč stříbrooký už žije pouze na dvou místech. Šumava je jedním z nich

Tento motýl není nijak výrazný. Jeho křídla mají tmavší tóny oranžové a šedé, jen na spodních stranách jsou ozvláštněny černobílými flíčky – oky.

"Motýl je to nenápadný, ale velmi významný a to hlavně kvůli tomu, že on je takzvaný tyrfofil, to znamená – milující rašelinné prostředí. Takových motýlů v České republice moc nemáme a tento je z nich možná nejvýznamnější. Je to hlavně kvůli tomu, že v poslední době velmi vymizel a poslední dvě místa, kde je možné tohoto motýla zastihnout, jsou Borkovická Blata u Soběslavi a potom samozřejmě Národní park Šumava," zmiňuje Vladimír Dvořák ze Správy Národního parku Šumava.

Živnou rostlinou okáče stříbrookého je suchopýr pochvatý. To je ta rostlinka, která se vyskytuje prakticky jen na rašeliništích, a je typická tím, že její semena jsou ochlupena. Dohromady vytváří na konci stonku bílé chlupaté koule, které jsou na rašeliništích – například na Soumarském rašeliništi nebo v Mrtvém luhu velice výrazné.

„Živná rostlina je to hlavně pro housenky. Ale dospělý motýl může z těch rašelinišť zalétávat na okolní květnaté louky, kde se živí nektarem. Životní cyklus je ne úplně překvapivý oproti třeba modráskům, kteří jsou vázaní na vývoj v mravenčích zemních hnízdech. Tady je to v podstatě standardní vývoj motýlů. Samec motýla se vylíhne o nějaký týden dříve. Obhajuje si nějaké teritorium, kde patroluje, vyhání odsud ostatní samečky, až se mu dostane přízně samičky, spáří se s ní a ta naklade vajíčka. Z nich se vylíhnou larvičky, housenky, které se živí, zakuklí a potom na jaře, někdy na začátku června, i později se pak líhnou motýli," popisuje Vladimír Dvořák.

Okáč stříbrooký přitom nepatří mezi velké turisty. Naopak, je to velice usedlý druh, který na jednom stanovišti zůstává řadu let.