Opravdu je to všem jedno?

Blažek Jiří Tomáš

Prázdný sál, u stolu v popředí několik podivínů, kteří čas od času na pokyn vedoucího jednání zdvihnou nebo nezdvihnou ruku. V hledišti dva, tři, někdy i pět diváků, ale to už musí být na pořadu drama, aby jich přišlo pět. Někdy ano, ale to se jedná a ruce se budou zdvíhat kvůli plotům či chodníkům, takže to jsou jejich majitelé. "Na to si tam dohlídnem, mámo, a běda, jestli nám to neudělají po našem, ti výboři!" Ano, jedná se o veřejná zasedání zastupitelů města, jeden z nejméně navštěvovaných kulturních podniků kdekoliv. Takový Starý Plzenec, bohužel, není výjimkou. Je to při těch schůzích ve většině měst a obcí takto: Jde o mně, jdu tam. Jde o nás, co bych si kazil večer, no ne?

Jenže, milí staří i mladí Plzenečtí i jiní, oni ti, co se zdají být jen takovými rukama nadbytečně mávajícími podivíny, oni nerozhodují jenom a pouze o vašem plotu, o ceně čtverečního metru vaší pěšiny a louky. Rozhodují o daleko větších penězích, o daleko vyšších cenách. Také o tom, zda je lepší začít kanalizaci u vás, nebo u sestřenice na druhém konci města, kolik žárovek koupit do Sedlce a kolik jich na občana vyjde v Plzenci, a tak dále, podobně, stále stejně, totiž, o převeliké peníze jde. A kupodivu, milí majitelé plotů, co byste radnici zbořili, kdyby vám tamní nevyhověli v bitvě o každý váš desetník, vždycky jde skutečně o vaše převeliké peníze.

Rozpočet na rok má město Starý Plzenec, řekněme, sedmdesát pět milionů korun a obyvatel čtyři tisíce tři sta. Tamto děleno tímto vydá za sedmnáct a půl tisíce korun, takže čtyřčlenná rodina už nechá zastupitele hospodařit se svými sedmdesáti tisíci a když připočtu dědu a babičku, je to bratru sto pět tisíc! A o takových penězích už přece jen tak nenechám pár sousedů rozhodovat, no ne? Ale nechají, občané, protože se stále domnívají, že jde o peníze jaksi státní. Není to pravda. Stát je bez našich peněz bezobsažné nic, obec a město jakbysmet, říkám pokaždé.

Z celé řady důvodů je prospěšné na zastupitelské schůze chodit. Kdekoliv. Vědět jak a pro co hlasuje ten, co povídá ona, oni. A jestli je budu chtít volit znovu. Není to žádná legrace, zastupitelstvo, k smíchu je tam toho opravdu málo. Ale jsou to společné starosti, měly by být. A kdyby už nic jiného, ty peníze za občasnou kontrolu stojí, myslím si?

Má to ještě dohru, tato moje stížnost. Minulý týden se v tom Starém Plzenci jedno takové jednání zastupitelů konalo. Lidí přišlo víc, dokonce ze sousedního Sedlce byli. Přišli, protože šlo o jejich nový vodovod, o jejich peníze za přípojku. A byli aktivní, dokonce rozhořčení, dokonce mnozí spravedlivě, protože jedni dle starého zákona za přípojku platili, druzí dle nového ne. Město to nakonec vyřešilo smířlivě, a tak, jen co ten problém potrubím odplaval, odešli domů. Asi měli dojem, že to ostatní už o nich není, že takový nový dům pro policii, za který dluží městu stát dvacet milionů korun a velmi pravděpodobně zaplatí nanejvýš asi tak polovinu, nestojí za řeč, za jejich čas. Pokud si to budou všude takto myslet, budou mít zastupitelé, radnice i stát úlohu velmi lehkou. Vlastně to ani nebude muset být dořešeno, protože oni to velmi rádi, bez mluvení a v nepřítomnosti, zaplatí ti, co se starají jen o ty ploty a vodovodní přípojky a jinak jsou doma u televize. Nepřítomnost, to je to správné slovo. Občanská nepřítomnost...