Paní komisarka Božena Němcová si chodský venkov zamilovala

Boženě Němcové bylo 25 let, když v roce 1845 následovala svého manžela na Chodsko, kam byl přeložený jako komisař finanční stráže. Proto jí také lidé na Chodsku říkali „paní komisarka“ a Jindřich Šimon Baar tak dokonce nazval 1. díl své románové trilogie, který vyšel v roce 1908.

Zaostalé a ospalé Domažlice

Na Chodsku (v Domažlicích a ve Všerubech) Božena Němcová prožila celkem 3 roky. Po příjezdu z Prahy do Domažlic ale prý zažila tak trochu kulturní šok: Domažlice se jí zdály šedivé, ospalé, snad až zaostalé. Snažila se o osvětu, chtěla podpořit hlavně vzdělání žen, ale mezi Domažlickými se svými snahami příliš neuspěla. Navíc byla častým terčem kritiky kvůli tomu, že poněkud vybočovala ze zavedených zvyklostí – domažličtí občané ji kritizovali, že je špatná hospodyňka a ještě horší matka, že „má ucourané spodničky“, stýká se s vesničany a chová se „nevhodně“.

8 fotografií

Uznání od Domažlických se Boženě Němcové dostalo až po smrti – na domě č. p. 120, kde v Domažlicích bydlela, byla 8. září 1895 slavnostně odhalena pamětní plaketa a její jméno dnes nese i domažlická městská knihovna. Muzeum Chodska v Domažlicích kromě jiných zajímavostí ukrývá i skutečnou raritu – nejstarší dochovanou fotografií Boženy Němcové, kterou pořídil nejspíš v roce 1845 mnich z augustiniánského kláštera v Domažlicích Vojtěch Kramer.

Na chodském venkově

Mnohem blíž než k domažlickým měšťanům měla Božena Němcová k lidem na venkově. Často chodívala hlavně do Mrákova na hyjtu do rodiny domkáře Bílka a na statek rychtáře Josefa Konopy. Tady získala veliké množství námětů pro svoji tvorbu. V Mrákově byl v roce 1947 odhalen památník Boženy Němcové, který je umístěný na mrákovské návsi. Na památníků je znázorněný i slepý mládenec Jan Konopa (Honza Kůbuc), kterého díky jeho výřečnosti a vtipu Němcová zvěčnila i v románu Pohorská vesnice coby mládence Józu.

Chodský venkov Boženu Němcovou velmi zaujal a nadšeně si zapisovala vše, co viděla a co od lidí, se kterými si vytvořila vřelý vztah, slyšela. Z tohoto období pocházejí třeba její texty Obrazy z okolí Domažlického (1845–1846), Selská svatba v okolí Domažlic a O prostonárodním léčení na Domažlicku (1846) - shrnuté později do výboru s názvem Národopisné a cestopisné obrázky z Čech (1951). Právě na Chodsku také vznikly pohádky O chytré Horákyni, O hloupém Honzovi nebo Čertův švagr (později zfilmovaný jako pohádka S čerty nejsou žerty).

Božena Němcová ve Všerubech

Na podzim 1847 byl manžel Boženy Němcové přeložen z Domažlic do Všerub, kde Němcovi prožili i bouřlivé revoluční události roku 1848. Rodina bydlela v domě lékárníka Josefa Myšky, který patřil k několika málo českým obyvatelům. Také ve Všerubech dodnes stojí pamětní deska připomínající pobyt Boženy Němcové v této obci.

Božena Němcová navštěvovala ale i další chodské obce – Chrastavice, Milavče, Stráž nebo Postřekov. Noviny „Plzeňský kraj“ z roku 1910 otiskly rozhovor s obyvatelkou Postřekova, která líčila vzpomínky na návštěvu Boženy Němcové v Postřekově: „Jak náše máma povídala, míli lidi tu paní komisarku túze rádi. Bula taková hupřímná. Chodila po vsích, každýho si všimla, ha nechála si vypravovat pohádky. Šecko si zapsála, ha potom posílala do novin, ba psála knížky. (…) Eště sem slyšela, že ta paní Němcová se hutrápila ha bídnej konec vzela. Hale, jak pak to máme řect. Humříla hladem, ha přece tak pěkně psala.“