Pavla Horáková: Stokoruna. Příběh o Plzni, přípravách na 1. máj, o kostýmech malých škodováčků i jedné imaginární stokoruně

„Za okny je ještě tma, ale každou chvíli se odněkud z koruny stromu ozve pták a písničkou přivolává den. Čtvrť je zatím tichá, ale zanedlouho už se ulicí rozezní kroky. Kroky desítek nebo možná stovek škodováků, kteří tudy chodí na ranní směnu do továrny. Scházejí ze shora z Bor. Jdou po chodníku, i ulicí, nemusí se bát, auto tudy projede jednou za uherský rok. Někteří kráčejí sami a mlčky, o půl šesté jim ještě není do řeči. Jiní se baví nahlas a tu a tam si některý z mužů ošklivě odkašle. V zimě vás to neprobudí, ale teď na jaře, když už se spí s otevřenými okny, zburcuje tenhle ranní průvod leckoho, kdo by ještě mohl spát.“

Pavla Horáková a její rodná Plzeň

Pavla Horáková se v Plzni narodila, ale záhy se s rodiči přestěhovala do Prahy, kde žije dodnes. Její prarodiče pocházeli z Moravy a do Plzně přijeli za prací, stejně jako rodina v povídce Stokoruna. V Plzni dnes autorka už nikoho z rodiny nemá. „Před pár lety jsem tam ale doprovázela maminku na abiturientský sraz, ubytovaly jsme se v hotelu naproti katedrále a skrz naskrz prochodily krásně renovované centrum, které jsem jako dítě vlastně moc nepoznala, protože prarodiče tehdy už bydleli na Slovanech. Za ta léta Plzeň zkrásněla a těším se, až si tam znovu zajedu, třeba do galerie nebo jen tak na výbornou pizzu, kávu a zákusek ve Smetanových sadech.“

Katedrála sv. Bartoloměje na náměstí Republiky|foto:Kateřina Dobrovolná, Český rozhlas

Pavla Horáková (1974) vystudovala překladatelství a tlumočnictví a serbistiku na pražské FF UK. Jak sama zdůraznila v jednom z rozhovorů, řemeslo, které se jí hodí při psaní vlastních knížek, se naučila při překládání beletrie. „Když překládáte, nimráte se v textech, každou větu rozebíráte na nejmenší složky a znovu skládáte. Musíte si umět poradit se slovními hříčkami, s vtipy i se samotnou zápletkou, být věrným sluhou autora, nepoškodit ho. Člověka to naučí jazykové kázni.“ Autorsky debutovala v roce 2010 detektivním románem pro mladé čtenáře Tajemství hrobaříků. V následujících dvou letech vyšli Hrobaříci v podzámčí a Hrobaříci a hrobaři. Za svůj první román pro dospělé s názvem Teorie podivnosti získala v roce 2019 cenu Magnesia Litera za prózu. V roce 2021 jí vychází druhý román Srdce Evropy.

Pavla Horáková je také autorkou řady povídek. Píše je hlavně na objednávku, například pro Český rozhlas. Jak sama říká, nevadí jí být svázaná nějakým zadáním. „Naopak, u menších útvarů to vítám. Když mám dané mantinely, pokud jde o obsah i rozsah, pracuje se mi snáz. Navíc mám spoustu poznámek, které se mi nehodí do románů, a naopak se z nich dá vytvořit ucelený krátký příběh. Takže vítám, když mě čas od času někdo osloví a já můžu sáhnout do šuplíku pro uleželý námět.“

Některé příběhy Pavly Horákové - například román Srdce Evropy, povídky Návrat, Aerovka cililink nebo Stokoruna – se, alespoň částečně, odehrávají v historii. Možná je to shoda okolností, ale pro autorku každopádně víc práce. „Historie je pro mě něco jako matematika. Obtížná disciplína, na kterou můj mozek nestačí, a obdivuju každého, kdo se v ní vyzná. Svými „historickými“ texty si vlastně zaplňuju mezery ve vzdělání. Také mám pocit, že dnes se nic moc zajímavého neděje, a tak ráda sahám do vzpomínek svých příbuzných, kteří podle mě žili „plnokrevnější“ životy než my dnes.“

Do historie, i když ne tak vzdálené, konkrétně do 80. let minulého století, autorka zasadila i nový román, který právě píše. Rozepsanou má také divadelní hru odehrávající se v roce 1912. A ve frontě čeká ještě román ze současnosti.