Penze má v češtině tři významy

Z jazykového hlediska existuje mezi slovy „důchod“ a „penze“ několik rozdílů. Zatímco „důchod“ je slovo staročeské, slovo „penze“ jsme přejali z latiny. Cizího původu je i přípona -ista, pomocí které pak odvozujeme od slova „penze“ slovo „penzista“, tedy označení pro člověka ve stavu penze nebo pobírajícího penzi.

Od slova „penze“ je odvozeno přídavné jméno „penzijní“, zatímco přídavné jméno od slova „důchod“ se tvoří příponou -ový, tedy důchodový. Zajímavé je, že když v korpusu českého jazyka porovnáme četnost užití u slov důchod a penze, zjistíme, že mluvčí mnohem častěji používají slovo důchod. V psaných projevech je to zhruba v 60 procentech případů, v mluveném projevu dokonce skoro v 90 procentech případů. Ale u přídavných jmen důchodový a penzijní je situace přesně opačná. V psaném projevu dávají mluvčí slovu penzijní přednost v 85 procentech případů a v mluveném projevu v 90 procentech. Takže ve vyjadřování dominuje podstatné jméno důchod, ale současně přídavné jméno penzijní.  

Vraťme se ještě k tomu třetímu významu slova „penze“. Denní plat za byt a stravu, byt se zaopatřením. Význam souvisí se slovem penzion, ale i penzionát. Penzion je menší ubytovací podnik nabízející nejméně 5 a nejvýše 20 pokojů pro hosty a poskytující snídani. Nemá veřejné stravovací zařízení, jako je třeba hotelová restaurace.

Penzion i penzión

V tomto případě si můžeme vybrat. Stejně jako např. slova milion, citron, vagon nebo kamion, i slovo penzion lze podle Pravidel českého pravopisu zapsat jak s krátkým, tak i s dlouhým o.

Penzionát býval dříve internátní ústav pro výchovu dívek poskytující byt, stravu i celé zaopatření. Je zajímavé, že v jeho názvu se fakt, že je určen pouze pro dívky, jazykově nijak neprojevoval.