Plzeň byla dějištěm poslední veřejné popravy v Rakousku-Uhersku

Známý lotr Janeček|foto:Kateřina Dobrovolná, Český rozhlas

Příbuzenský vztah mezi známou dvojicí lotrů není jistý dodnes. Jan a Josef Janečkovi jsou v pramenech uváděni tu jako bratři, jindy zase jako bratranci, ale ojedinělý není ani výraz bratrovci, kdy by jeden z nich mohl být synovcem toho druhého. „Janečkové jako takoví, to byla rozvětvená česká cikánská rodina. Asi nejznámější z nich jsou právě Jan s Josefem. O nich se prameny zmiňují v roce 1869, kdy byli odsouzeni za zločiny loupežných přepadení a násilí k trestům odnětí svobody,“ sdělil na úvod historik Jiří Sankot.

Kartouzy na Jičínsku, dnes věznice s názvem Valdice, však nebyla lotrům domovem na dlouho. Už po několika měsících se jim z této věznice za poněkud dobrodružných okolností podařilo uprchnout: „Jan Janeček byl při útěku nucen skočit z třetího patra. Byl poměrně dobře trénovaný, jelikož jeho povolání bylo původně artista. Na podobné věci byl tedy zvyklý z různých kaskadérských vystoupení. Nic se mu nestalo a společně s ním uprchl z vězení ještě Josef a také jakýsi Polák František Janeczko,“ řekl Sankot, který pokračoval:

13 fotografií

„Pátrání po příbuzenském vztahu mezi jednotlivými Janečky komplikuje také skutečnost, že ani jeden z nich pravděpodobně nepoužíval své skutečné příjmení, což bylo u cikánů v té době velice běžné. Ti se falešnými příjmeními různě maskovali před policií a soudy. Víme například to, že Jan Janeček se ve skutečnosti jmenoval Jan Serinek. I Josef Janeček občas vystupoval pod úplně jiným příjmením. A Janeczko z Polska – tak o tom nemůžeme zjistit vůbec nic, jelikož ten si vytvořil příjmení zřejmě na základě toho, že se kamarádil se dvěma Čechy, kteří se jmenovali Janečkové.“

Bolevec byl rájem cikánských tlup

V dobovém tisku se po útěku této trojice z věznice také začal objevovat pojem janečkiáda. „To už se zase vraceli Janečkové do kraje, ze kterého pravděpodobně pocházeli, a to do okolí Plzně,“ uvedl historik. S určitými místy na Plzeňsku jsou tito násilníci přímo i nepřímo spojováni. Například na informační tabuli, která je součástí Sigmondovy naučné stezky v Plzni, se kolemjdoucí dočtou, že se právě zde, v Petrovské díře, měl Jan Janeček ukrývat. „Je to pravděpodobné, jelikož okraj Bolevce, kde jsou lesy a skály, býval oblíbeným místem cikánských – jak se tehdy říkalo – tlup, které sem zajížděly se svými vozy a tábořily tu,“ osvětlil Sankot.

Po útěku z vězení si Janečkové museli opět opatřovat potravu, a jak jinak, než způsobem, který jim byl důvěrně znám: „Nezalekli se násilí, neustále přepadávali kupce i pocestné. Bylo jim úplně jedno, jestli šlo o starce, kteří si vyšli na klestí, nebo třeba malé děti. Šlo jim především o požitek z přepadení. Tvrdí se, že Jan Janeček, známější z této dvojice, od počátku kradl a vraždil. To není tak úplně pravda, protože k první vraždě došlo právě až po jeho útěku z vězení,“ upřesnil Jiří Sankot.

„Kriminalita se zvyšovala a za jejich dopadení byla vypsána nemalá odměna. Roku 1870 zaklepali na dveře horomyslické hospody na okraji Dýšiny. Hostinský se jim bál otevřít, ale nakonec tak učinil a oba utečenci, Josef i Jan, tam popíjeli až do rána. V hostinci nakonec zůstali celý týden,“ uvedla autorka historicky psaných publikací Eva Horová.

Co se v horomyslické hospodě dělo dál? To se dozvíte při poslechu přiložené reportáže.