Plzeň pohromami stíhaná…

10. únor 2016

Špalíček

Také v letošním roce přinese připravovaný festival Smetanovské dny mimo jiné i konferenci zabývající se dalším vybraným aspektem života a kultury v 19. století. Plzeňská sympozia se konají už 35 let a během této doby se na nich vystřídala celá řada témat. Letošní ročník se bude zabývat katastrofami a jejich vnímáním ve společnosti i odrazem v kultuře.

Povodeň v roce 1890, která v podstatě rozdělila město na dvě části, byla jedním z motivů, které vedly městské představitele k plánování regulace říčních koryt, stavbě vysokých zdí a zvyšování terénu při řekách v centru města

Hasiči s částí vybavení u své stanice v bývalém Panském mlýně (jeho část je patrná při levém okraji snímku) v době kolem roku 1900

Nemohlo-li město zabránit jednotlivým katastrofám, snažilo se alespoň umenšit jejich dopad nebo snížit jejich pravděpodobnost. Mezi velké hrozby patřily zejména požáry, což vedlo k vylepšování postupu při jejich prevenci i při jejich likvidaci

Hranice mezi zábavou a neřestí vedoucí k osobním potížím a katastrofám bývala někdy velmi tenká. Alkoholismu začal a hazardní hry bývaly považovány za problém vždy, pokud přesáhly únosnou mez

Koncem 19. a začátkem 20. století nabýval přístup k osobním potížím a katastrofám na důrazu. Opička však představovala ještě dlouho spíše důvod k veselí a opilost dokonce platila za polehčující okolnost u soudu

Také Plzní se přehnala vlna úpadků továrních podniků a finančních ústavů, které s sebou často strhávaly řadu drobných střadatelů a investorů, stejně jako dělníky přicházející o práci

Mezi osobní katastrofy patřil také bankrot a sociální pokles nebo pád. Někdy se z toho ovšem stával problém celospolečenský, jako například za velké (a dnes již pozapomenuté) krize po krachu vídeňské burzy v květnu 1873

Více než katastrofy a neštěstí ohrožovaly lidský život běžné nemoci a stáří. V případě úmrtí významné osobnosti se pak stala i příležitostí pro smuteční slavnost. Na snímku pohřeb novináře, kulturního činitele a poslance Františka Schwarze v roce 1906

Výraznou stopu v paměti Plzně zanechaly smrt a pohřeb Josefa Kajetány Tyla v roce 1856. Zejména jeho pohřeb se stal první příležitostí pro hromadné vystoupení české Plzně. Pomník J. K. Tyla na hřbitově u sv. Mikuláše

Nová technika přinášela i nová rizika. Pozornost poutala zejména neštěstí na železnici, neboť se odehrávala na očích veřejnosti. Na snímku odklízení trosek po nehodě u Zdemyslic v srpnu 1890

Zahrozit dovedl i vítr. Takto dopadla vojenská pekárna a skladiště na dnešním Masarykově náměstí při vichřici v noci z 26. na 27. října 1870

Pohled od pivovaru na zatopené louky směrem k Roudné při povodni v roce 1890

Zatopené zahrady podél Radbuzy na Pražském předměstí při povodni v roce 1890

Obávaným živlem byla i voda, byť povodně ohrožovaly jen některé části města. Pohled na velkou povodeň v roce 1890 z tzv. Královského mostu (u pozdějšího muzea); při levém okraji je silueta školy nad Hamburkem, od ní pokračují domy Sirkové ulice k nádraží

Bylo tomu tak i v případě požáru Kalikovského mlýna v červnu 1913. Mlýny plné snadno zápalného moučného prachu bývaly požáry ohrožené a Kalikovský mlýn za dobu své existence vyhořel několikrát

V roce 1895 vyhořel dům čp. 169 v Prešovské ulici, který byl v plzeňské paměti zapsán především jako dům, v němž v roce 1856 zemřel J. K. Tyl. Požáry patřily mezi obávané události, zároveň však vždy přitahovaly pozornost

Nejznámější plzeňský požár vypukl 6. února 1835, když v noci udeřil ojedinělý blesk do věže kostela sv. Bartoloměje. Věž zcela vyhořela a jen díky obětavosti měšťanů a vojáků zdejšího pěšího pluku se podařilo zabránit rozšíření ohně i na kostel

„Člověk a společnost 19. století tváří v tvář katastrofě“ – to je téma letošního plzeňského mezioborového sympozia konaného v rámci Smetanovských dnů. Při této příležitosti tematické výstavy připravují i tři zdejší kulturní instituce – Studijní a vědecká knihovna Plzeňské kraje, Západočeská galerie v Plzni a Západočeské muzeum v Plzni.

Požáry, povodně, epidemie, krize…

Muzejní výstava nazvaná „Plzeň pohromami stíhaná“ se tentokrát věnuje katastrofám ve skutečně širokém významu slova. Půjde nejen o velké živelné pohromy, jako byly povodně nebo požáry, ale také nehody, které s sebou přináší technický pokrok: železniční neštěstí, nehody v průmyslu nebo na stavbě a jako nový fenomén začínajícího 20. století také automobilové nehody.

Play / pause

0:00

volume

Historik Národopisného muzea Plzeňska Tomáš Bernhardt vysvětluje, jak k tématu plzeňských katastrof a pohrom přistoupili muzejní
pracovníci.

< previous

> next

Jako katastrofu však lze vnímat i soukromá neštěstí – nemoc, smrt, alkoholismus, finanční a sociální úpadek. Spojí-li se více takových osobních neštěstí dohromady, vzniká i skutečná společenská katastrofa – epidemie, ekonomická krize, problémy s alkoholismem, prostitucí apod. Pozornost však je věnovaná také způsobům, jakým se město snažilo takovým katastrofám předcházet: založení hasičského sboru, nemocnice, zlepšování hygieny, osvěta a podobně.

Historik Tomáš Bernhardt s posmrtnou maskou purkmistra Petáka, která bude na výstavě také k vidění|foto: Rostislav Duršpek

Historik Tomáš Bernhardt s posmrtnou maskou purkmistra Petáka, která bude na výstavě také k vidění

I v letošním roce výstava vznikala jako kolektivní dílo celé řady pracovníků z několika oddělení Západočeského muzea v Plzni, přizvána byla i jedna externí spolupracovnice, která zde zúročila svoji diplomovou práci. Výstava „Plzeň pohromami stíhaná“ bude veřejnosti přístupná od 12. února do 22. května v hlavní budově Západočeského muzea v Plzni.

Poslechněte si Špalíček lidových písní věnovaný této zajímavé výstavě!