Plzeňský kroj: Jak dobře znáte plzeňskou holubičku?

Za vrcholné období plzeňského kroje bývá považováno období kolem poloviny 19. století, resp. kolem let 1830 – 1850. Sukně Plzeňaček tehdy dosahovaly velikých rozměrů, protože pro slavnostní příležitosti (např. do kostela nebo na taneční bál) bývaly vypodložené až 25 řádně naškrobenými spodničkami. S touto šíří sukně muselo korespondovat rozpětí křídel holubičky – typické ozdoby hlavy žen a dívek na Plzeňsku.

12 fotografií

Holubička se skládala z čepečku a velkých křídel. Svobodná děvčata mívala čepeček „půlkový“ neboli kulatý, bez dýnka, vyšívaný buď uzlíčkovým (plným) stehem nebo stehem prolamovaným (katýrkovým - od slova katr-mříž). Kolem přední části byla umístěná paličkovaná krajka. Vdané ženy nosívaly čepečky s dýnkem, takzvané „chocholaté“ (před dýnkem byly stažené složeným páskem od vázanky a dýnko tak chocholkovitě vystupovalo).

Rozepjatá i zalomená křídla

K čepečkům se přidávala velká křídla, na koncích krásně vyšívaná. Svobodné dívky měly křídla široce rozepjatá – na rozdíl od vdaných žen, které ve starších dobách nosily klice v polovině přelomené a skloněné k ramenům. Přes ně si vdané ženy pro vhodné příležitosti vázaly také ještě bílou vyšívanou plenu. Jemné bílé výšivky umístěné na čepci a na konci křídel dívky a ženy buď vyšívaly samy nebo si je nechávaly vyšít od vyšívačky, případně si od nich alespoň nechaly nakreslit vzor.

Bílá holubička (stejně jako bíle vyšitá plena) vznikla někdy po roce 1800. Největšího rozkvětu plzeňský kroj dosáhl v letech 1830 – 1850. Po tomto období se už plzeňský kroj začal zjednodušovat a začal přejímat řadu městských prvků. Mimo jiné to znamenalo, že se ustoupilo od nošení čepce s holubičkou, který nahradil šátek (obvykle bílé nebo smetanové barvy). Podoba původního kroje ale zůstala stále v živém povědomí a byla nadále nošená u příležitosti různých slavností.

Prodaná nevěsta

Ve známost široké veřejnosti se plzeňské holubičky dostaly díky opeře Bedřicha Smetany Prodaná nevěsta – Mařenku si dnes zřejmě každý představí právě v plzeňské holubičce. Mimochodem první mimopražská repríza této opery se v roce 1869 odehrála v Plzni a divadlo si pro tuto příležitost prý tehdy zapůjčilo plzeňské kroje z Doubravky, Chrástu a Dýšiny.

Byla by ale škoda spokojit se s touto divadelní stylizací (více či méně vydařenou, resp. národopisně čistou). Plzeňské holubičky mají své kouzlo a půvab právě především pokud doplňují upravený krojový celek. Bohužel ne každý, kdo plzeňský kroj získal třeba po babičce nebo jej obléká při nejrůznějších příležitostech, umí holubičku správně poskládat a správně ji nosit. Jsou-li ale nositelky plzeňských krojů poučené a zručné, je plzeňská holubice skutečně překrásnou ozdobou a pýchou plzeňského kroje.