Plzeňský kroj: mužský soukenný kabát

Předchůdcem dlouhých soukenných kabátů na Plzeňsku byl zřejmě plášť bez rukávů - buď s jedním nebo dvěma límci (vyskytoval se už od 17. století téměř u všech českých krojů). Na tuto podobu pláště vlastně odkazoval i pozdější kabát šitý z tmavě modrého sukna.

Ačkoliv byl hustě zdobený dlouhou řadou mosazných knoflíků (kolem 50 kusů) a zeleně obšitých knoflíkových dírek po celé délce, knoflíky se nezapínaly a dírky byly většinou slepé. Kabát se v případě potřeby svazoval zelenou šňůrkou uvázanou v jedné z dírek.

Kabátu se říkalo „ženící“ nebo „kmotrovský“. Byl ušitý z tmavě modrého sukna s červeným podsazením, šosy měl nízko posazené, složené a na dvou místech natuho stlačené varhánky. Dlouhé rukávy byly v ramenou mírně rozšířené, v zápěstí ale úzké, zalemované červeně a zapnuté na 5 knoflíků. U těchto rukávových dírek bývaly vyšité metličky. Límec kabátu býval stojatý, kabát byl bez klop a bez kapes.

Dlouhý kabát z modrého sukna byl na Plzeňsku výsadou pouze ženatých mužů. Mladí, svobodní chlapci nosívali vesty („lajbly“) nebo také kazajky. Dlouhý kabát muž oblékl poprvé ve svůj svatební den a poté ho provázel do konce života.

Kabát byl vždy doplňkem slavnostního kroje, kterému dodával ráz důstojnosti. Při velkých slavnostech (např. o veselkách) muži na Plzeňsku na důkaz zámožnosti brávali i dva kabáty přes sebe. Na hlavu přitom také současně kromě čepice vydrovky nasazovali ještě i klobouk.