Pojmenování pro ženu, která pracuje jako švec
Odpovídáme na dotaz posluchačky, jak vytvoříme pojmenování pro ženu, která pracuje jako švec. Švecová, ševcová nebo ševkyně?
Při tvoření tzv. přechýlených jmen, tedy výrazů opačného rodu, můžeme mnohdy pochybovat. V tomto případě nám nepomůžou slovníky, přechýlený tvar ke slovu švec v heslářích výkladových slovníků nenajdeme. Doložený je až v jednotlivých lístcích Příručního slovníku jazyka českého, na nichž je uvedeno: ševcová – žena, manželka ševce. A najdeme zde také lidový popěvek:
Ach, jaká to divná věc,
narodil se mladý švec.
Otec jeho ševcem byl,
z ševcové se narodil.
Je tedy patrné, že ševcová označuje manželku ševce, přípona má u obecných pojmenování omezený repertoár: dříve užívalo paní doktorová, paní prezidentová apod.
Takže pro ženu pracující jako švec přechýlené pojmenování neužíváme. Švec byl původně typicky mužským povoláním a jazyk to zachycuje. Také dnes pro některá povolání netvoříme přechýlená pojmenování, např. horník, detektiv, instalatér nebo naopak šička, chůva, letuška. A Švecová i Ševcová žije také v přechýlené podobě ženského příjmení.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.