Poslední cesta nebožtíků vedla kolem Umrlčí studánky
Umrlčí cesta, na níž najdeme stejnojmennou studánku, byla v minulosti zejména pro obyvatele nedalekých Hůrek na Rokycansku významnou spojnicí se strašickým kostelem a hřbitovem. Po této cestě totiž, jak název napovídá, byli od středověku až do konce 19. století přepravováni zesnulí.
„Nebyla to lehká cesta, a to ani v létě. V zimě nebyla provozována z toho důvodu, že země byla zamrzlá a všude leželo dost sněhu,“ řekl na úvod vedoucí Muzea Středních Brd ve Strašicích Tomáš Makaj, který dále uvedl, že obyvatelům Hůrek se říkalo rorátníci: „Byli to lidé, kteří nemohli chodit přes zimu do strašického kostela. Pojmenování vychází z bohoslužebných adventních písní, kterým se říká roráty.
Zpěvníky vycházely tiskem od roku 1617 a byly zrušeny v roce 1784 Josefem II. K částečnému obnovení pak došlo v 19. století, proto je zde tak dlouhá tradice. Traduje se, že si hůrečtí občané zpívali tyto písně ve stodole čp. 16.“
Dle dochovaných pramenů museli obyvatelé Hůrek právě přes zimu nechávat své zesnulé doma: „V zimě nebylo možné pohřbít nebožtíka ve Strašicích. Až na jaře, kdy došlo k oblevě, mohli vykonat pohřeb. Zemřelé si hůrečtí občané samozřejmě nenechávali přímo ve světnici, nýbrž ve stodole, případně ve sklepě,“ dodal Makaj.
Umrlčí studánka, která v minulosti sloužila k napájení kolemjdoucích, byla roku 2016 obnovena, a tak je možné se zde napojit i dnes.
Vzdálenost od Plzně: cca 34 km
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
Ze světa lesních samot
Román klasika české literatury zobrazuje dramatické změny poměrů na česko-bavorském pomezí v posledním čtvrtletí 19. století, kdy ustálený životní řád "světa lesních samot" narušila živelná katastrofa.
