Prášilsko bylo před revolucí kvůli vojenskému prostoru Dobrá voda uzavřené

Šumava ještě v 80. letech minulého století nebývala přístupná tak, jak je tomu dnes. Když porovnáme přístupnost současného národního parku, tak před rokem 1990 se běžný návštěvník dostal jen asi na 40 procent území. Zbytek byl buď hraničním pásmem, které střežili příslušníci pohraniční stráže, nebo vojenským prostorem. Velký vojenský prostor s názvem Dobrá voda, se rozprostíral v oblasti Prášilska.

„Prášily byly v podstatě v hraničním pásmu, současně tam byl vojenský prostor, takže pokud se někdo chtěl dostat na Prášily, musel mít od vojenského prostoru povolenku, což se v podstatě nevydávalo a do těch Prášil se téměř nikdo nedostal mimo místních," vzpomíná Václav Sklenář, bývalý vedoucí hotelu Šumava, později hotelu v obci Srní. Právě Prášily a okolí byly nepřístupným prostorem i několik let po revoluci v roce 1989.

Okolí Prášil bylo také uzavřené. Na stráních okolo obce totiž byly vybudovány dráhy pro obrněné transportéry a tankové střelnice. Zbytky bývalých usedlostí se staly dělostřeleckým a tankovým terčem a v 50. letech byly zcela vymazány z mapy. Následně tu probíhaly pravidelné vojenské střelby.

„Jak byly ostré střelby, tak jsme neustále slyšeli po celé dny rány – puf, puf, jak vystřelily, střela dopadla. A tak to probíhalo celý den. Pořád jsme slyšeli dunění. To byl také takový fenomén. Sice to už jsem nezažil, ale také se střílelo přes Slunečnou, přes kopec na Stodůlky. To byla kdysi velká vesnice, dokonce Stodůlecká rychta byla v českém království za C. a K. Rakouska druhá největší rychta v království českém a dnes tam nezbylo nic," vypráví Václav Sklenář.

Pozůstatky vojenského prostoru Dobrá voda jsou v okolí Prášil dodnes patrné. Na velikém prostoru dopadových ploch je ohromná spousta nevybuchlé munice, kvůli které se lidé nemohou volně projít do okolí mimo značené trasy.