Prášily v 80. letech: trosky po zbořeném kostele, domky pro péesáky a jinak skoro nic

Před druhou světovou válkou byly Prášily běžnou šumavskou obcí, kde žilo převážně německy mluvící obyvatelstvo. Lidé, kterých tu na konci 30. let žilo okolo tisícovky, tu pracovali hlavně v lesích nebo sklárnách. Po druhé světové válce a odsunu původního obyvatelstva nastaly Prášilům těžké časy. Obec se dostala do hraničního pásma a od roku 1952 byla součástí vojenského výcvikového prostoru Dobrá Voda, ve které žilo méně než 50 obyvatel a běžný návštěvník se sem nedostal.

Na konci 80. let se do této obce podíval Václav Sklenář, který od poloviny osmdesátých let vedl hotel Šumava v obci Srní. Dodnes si pamatuje, jak to v Prášilech vypadalo. „Je si třeba uvědomit, že tam byl ten odstřelený kostel, byly tam hromady trosek a ještě zbytky pivovaru, to byly ruiny. Samozřejmě kasárna, kde sloužili „péesáci“. Byly tam postavené bytovky pro péesáky a pro dřevorubce a jinak tam nefungovalo asi téměř nic."

Po revoluci v roce 1989 se po více než 40 letech Šumava otevřela veřejnosti. Ale ne celá. Vojenský prostor Dobrá Voda totiž fungoval až do roku 1991. A proto právě Prášily byly pořád běžným návštěvníkům nepřístupné.

„Nemohlo se jezdit ze Srní na Prášily a z Prášil na Železnou Rudu. Na to byly povolenky – já ji tenkrát dostal, protože jsem potřeboval se zásobovat ze Železné Rudy, tak jsem mohl projíždět," vzpomíná Václav Sklenář, který měl možnost sledovat to, jak obec doslova vstává z popela.

Je až s podivem, že Prášily nezanikly úplně. Naopak, dnes tu funguje čilý turistický ruch, prosperují tu mnozí poskytovatelé služeb v cestovním ruchu a Prášily tak patří mezi ty nejznámější šumavské obce.