Před 140 léty se narodil Ladislav Lábek, znalec lidu plzeňského
27. ledna 1882 se v Plzni narodil Ladislav Lábek, historik, etnograf a muzeolog, výrazná osobnost kulturního života západočeské metropole první poloviny 20. století. Nemnoho jeho současníků, ale i předchůdců a nástupců bylo tak hluboce prostoupeno láskou k Plzni i úctou k odkazu minulých generací jako on.
Ladislav Lábek (1882–1970) prožil školní léta v Divadelní (dnešní Riegrově) ulici v rodině obchodníka. Otec ho podporoval v úctě k české historii a sběratelství, věnoval se zpočátku zejména filatelii a numismatice. Ve škole Lábka ovlivnili zejména dějepisář František Červený a ředitel Josef Tobermann, autor vlastivědných článků o Plzni a okolí. Velký vliv na něho měla také četba. Po měšťance navštěvoval obchodní školu, pak vstoupil do učení ke svému otci a působil jako praktikant a účetní řady firem v Plzni, Karlových Varech i v Praze. V roce 1909 si v Plzni zřídil vlastní papírnictví.
Výstavky ve výloze
Ladislav Lábek se neustále vzdělával. Stal se členem Společnosti přátel starožitností a Klubu za starou Prahu, na pražské univerzitě navštěvoval přednášky historiků Karla Prokopa a Josefa Pekaře, účastnil se archeologických vykopávek a začal publikovat drobné články o památkách v Národní politice.
Jeho papírenský obchod nabízel i užité umění a starožitnosti a již tehdy vznikal základ sbírky budoucího Národopisného muzea Plzeňska. Ve výloze Lábek vytvářel tematické výstavy. V obchodě mu pomáhala sestra Marie Lábková (1892–1965), která se později rovněž proslavila jako národopisná pracovnice.
Národopisné spolky
V roce 1909, v téže době, kdy Ladislav Lábek otevřel svůj papírenský obchod, spolu s Vratislavem Krausem založil plzeňský Kroužek přátel starožitností a o dva roky později Společnost pro národopis a ochranu památek, která si předsevzala jako hlavní cíl vybudování národopisného muzea. V roce 1912 s přáteli realizoval Národopisnou výstavu v Měšťanské besedě. Poté se již téměř cele věnoval vzniku muzea v tzv. Gerlachovském domě. Shromažďoval materiál, řešil způsob evidence, ukládání a prezentace sbírek. Jeho řešení je dodnes inspirativní a do značné míry i funkční.
Otevření Národopisného muzea Plzeňska oddálila první světová válka. Ladislav Lábek narukoval a byl odvelen na frontu. Přesto o dovolené pokračoval v instalacích a muzeum bylo otevřeno hned na podzim roku 1918. Ladislav Lábek se stal ředitelem a obchod převzaly jeho sestry. Pilně publikoval, aktivně zasahoval do nového oboru ochrany památek staré Plzně a jejího okolí. Vydal 55 samostatných publikací, napsal na 250 článků a studií z oborů muzejnictví, sběratelství, ochrany památek, numismatiky, národopisu apod.
Národopisné muzeum Ladislav Lábek cílevědomě budoval a spravoval, dlouhá léta jako jeho jediný kurátor. Vstřícnost k veřejnosti, zčásti získaná v obchodě, byla zvlášť patrná v dlouhé řadě úspěšných výstav, k nimž Lábek vydával pečlivé katalogy. Osvědčil se i v bezpočtu přednášek a besed. Národopisné muzeum Plzeňska je od roku 1948 součástí Západočeského muzea jako jeho etnografické oddělení. V současnosti probíhá velká rekonstrukce Chotěšovského a Gerlachovského domu a v úctě k zakladateli muzea je připravována nová expozice. Odkaz Ladislava Lábka tak stále žije a je důležitou součástí kulturního dědictví Plzně a Plzeňského kraje.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A od Nepila? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka
3 x Hurvínkovy příhody
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka