Před rokem 89 se na Šumavě dělo to, co by dneska nebylo možné

Ochrana přírody, environmentalismus, ochrana rostlinných a živočišných druhů, ochrana vod, ovzduší lesů, půdy. Před rokem 1989 tato témata nepatřila mezi ta, která by nějak zásadně rezonovala v tehdejších médiích nebo mezi širokou veřejností. A to přesto, že viditelné negativní dopady těžkého průmyslu, povrchové těžby nerostů, případně odvodňování krajiny byly čím dál patrnější. Avšak plnění plánů všech odvětví průmyslu bylo důležitější, než čistý vzduch třeba na Ostravsku. Přesto ale už třeba v sedmdesátých a osmdesátých letech minulého století existovala, vedle státní ochrany přírody také občanská ochrana, která se dotýkala také tehdy velmi mladé Chráněné krajinné oblasti Šumava.

„Ta ochrana přírody měla dvě podoby v podstatě jako dneska. Měla jednu státně organizovanou a jednu spolkovou. Ta byla postavená na nějaké konstruktivní pomoci té státní, protože kdo by prosazoval zájmy proti socialismu, proti linii jedné strany, tak by nemohl fungovat. Takže hnutí Brontosaurus, Tis a podobně se snažila něco pro přírodu dělat, ale nebyla to konfrontační záležitost, spíš hledání řešení v takových mantinelech," popisuje současný ředitel Správy Národního parku Šumava Pavel Hubený.

"Státní ochrana přírody byla naprosto svázaná s tím aparátem a stačí se podívat do časopisu Šumava ze sedmdesátých let, jak vypadaly úvodníky. Bylo potřeba aplikovat závěry sjezdu KSČ a přiměřeně je přenést na ochranu přírody. A bralo se to tak, že ochrana přírody ano, je fajn, ale nemůže bránit soběstačnosti Československé socialistické republiky třeba v potravinách a podobně," dodává Pavel Hubený. 

Plánované socialistické zemědělství, zvyšování produkce jak v rostlinné, tak i živočišné výrobě, se postupně dostávalo i na Šumavu. Stávalo se to, co by v dnešní chráněné krajinné oblasti vůbec nebylo možné. "Byly to spojené nádoby. Zastavovala se úrodná půda u Prahy, za to se hledaly náhradní restituce, takže se zúrodňovaly bažiny na Šumavě, odvodňovaly se, sela se tam kukuřice. To byl celonárodní plán a tomu se jednotliví ochranáři CHKO téměř nemohli ubránit," vzpomíná ředitel.

A tak na Šumavě vznikaly kromě lánů polí také velkokapacitní kravíny a intenzivní chov dobytka se negativně podepisoval na stavu nádherné šumavské krajiny. Dál se odvodňovala rašeliniště a také prameniště, těžkými stroji se těžila rašelina, například na Vlčích jamách u Strážného nebo na Soumarském rašeliništi nedaleko Volar.

Dnes se dopady této činnosti snažíme napravit například v rámci zasypávání odvodňovacích kanálů, obnovy mokřadů nebo demolicemi velkých vojenských nebo hospodářských staveb.