Proč je jarní zpěv ptáků tišší a jak to možná bylo se třemi královnami z dynastie slunečních králů

V úvodním přehledu zajímavostí uslyšíte o kolabujícím ekosystému vysokohorského jezera Titicaca v Andách, kde ubývá nejen vody, ale také rybích druhů, povíme si o nečekané „návštěvě“ antarktického tučňáka kroužkového na Novém Zélandu, o objevu dosud neznámého druhu býložravého dinosaura Brighstonea simmondsi z anglického ostrova Wight a také o unikátním zlatém pokladu z doby stěhování národů, který se našel na Rakovnicku; nakonec se zmíníme o výzkumu českých vědců, kteří došli k závěru, že staroanglický hrdinský epos Beowulf není dílem jediného autora.

Jarní ranní pěvci umlkají

Linduška lesní|foto:Jan Grunwald, Česká společnost ornitologická

Také si neumíte představit jaro bez ptačího zpěvu? A máte pocit, že to v posledních letech jaksi „nebylo ono“? Není divu – ptáků v Evropě totiž stále ubývá a snižuje se i jejich druhová rozmanitost. Svědčí o tom analýza údajů o více než třech čtvrtinách ptačích druhů, které jsou na území Evropské unie původní, provedená nedávno britskou Královskou společností pro ochranu ptáků, asociací BirdLife International a Českou společností ornitologickou. Podle této analýzy zmizelo za posledních 40 let z EU a Britských ostrovů asi 600 milionů jedinců hnízdících druhů ptáků. To je přibližně každý šestý opeřenec. Necelá polovina ze zmizelých ptáků jsou vrabci domácí. Ve velkém mizí také konipasi luční, špačci obecní, skřivani polní a mnozí další ptáci, mezi nimi řada excelentních pěvců. Není tedy divu, že jsou jarní rána o jejich zpěv chudší a zároveň i tišší. Stejná situace panuje i v Severní Americe – to je jeden z výsledků další vědecké studie, publikované nedávno v časopise Nature Communications. I na ní se podíleli naši ornitologové.

Slavík obecný|foto:Ludmila Korešová, Česká společnost ornitologická

V rámci této studie vznikla řada zvukových rekonstrukcí možné podoby jarního rána na stovkách lokalit, vytvořená na základě údajů o tamním výskytu ptačích druhů, které mají vědci k dispozici. Jak odborníci k těmto rekonstrukcím dospěli? O tom jsme si povídali se spoluautorem zmíněné studie o ptačím zpěvu, zoologem a ornitologem Petrem Voříškem z České společnosti ornitologické. Proč vlastně ptáci zpívají – a proč hlavně na jaře? A vnímají lidé obecně, že je jarní ranní zpěv ptáků stále jednotvárnější?

Záhada tří královen Chentkaus – 2. část

Stupňovitá pyramida v Sakkáře|foto:Pixabay, CC0 1.0, ©

Jak si možná pamatujete z minulého pořadu, v historii staroegyptské 5. dynastie tzv. slunečních králů, která vládla Egyptu v druhé polovině 3. tisíciletí před Kristem, sehrály významnou roli hned tři královny totožného jména – Chentkaus. 5. dynastie měla podle příběhu, zaznamenaného na tzv. papyru Westkar, vzejít ze spojení slunečního boha Re s obyčejnou pozemšťankou, manželkou kněze v Sachebu. Z historického hlediska je za zakladatelku dynastie považována Chentkaus I., o které víme od 30. let minulého století, kdy egyptský badatel Selim Hassan prozkoumal hrobku této královny v Gíze, v sousedství velkých pyramid slavných králů 4. dynastie. Podle nápisů nalezených v hrobce, byla Chentkaus I. majitelkou titulu „matka dvou králů Horního a Dolního Egypta“, který se do té doby v žádných písemných pramenech ze starého Egypta nevyskytl. Ani dlouho poté. Skoro půl století… Dokud v druhé polovině 70. let naši egyptologové nezískali novou koncesi na výzkumy v Abúsíru. A o tom je řeč tentokrát.

Prof. Miroslav Verner - portrét|foto:Hynek Bulíř

Historii tří královen Chentkaus z dynastie slunečních králů i tentokrát rozplétáme s profesorem Miroslavem Vernerem z Českého egyptologického ústavu Filozofické fakulty Univerzity Karlovy v Praze. Od minule si možná pamatujete, že jde o reprízu povídání, které jsme poprvé vysílali před šesti lety. Vracíme se k němu nejen proto, že je zajímavé, ale také u příležitosti kulatých osmdesátin pana profesora Vernera, které oslavil koncem letošního října. Byl to právě on, kdo v 70. letech minulého století úspěšně žádal o přidělení nové koncese v egyptském Abúsíru, která zahrnovala území od pyramidového komplexu faraona Neferirkarea na jih, až po okraj severní Sakkáry. Tato oblast byla ve své době považována za nepříliš atraktivní. Jak se ale brzy ukázalo, přece jen měla přinést řadu důležitých objevů.