Roman Szpuk: Zvláštní kód 79. Když má někdo opravdu rád sníh, vítr a mráz

V knížce s názvem A zavaž si tkaničky zachytil Roman Szpuk i vzpomínky na zimy, kdy byl malým klukem a první sníh pro něj představoval největší svátek v roce. Vzpomíná na velké vločky, které kdysi chytal do pusy se svým synkem. A vzpomíná i na zimy, které zažil úplně sám v promrzlé přírodě… Knihu tvoří jakési deníkové záznamy či básně v próze. Autor chodí po krajině, pozoruje dění kolem sebe a zachycuje malé příběhy všedního dne.

Roman Szpuk se narodil v roce 1960 v Teplicích. Vystudoval strojní průmyslovku a nedostudoval vysokou školu ekonomickou. Byl dělníkem v chemičce, figurantem u geodetů, nočním hlídačem v kravíně, kresličem v projekci, lesním dělníkem, strážcem CHKO Šumava, poštovním doručovatel nebo pozorovatelem počasí na Churáňově. Tím je od roku 1998 dodnes. Ještě mnohem déle je zřejmě tulákem a „darmošlapem“. Putuje bez cíle, jde a dívá se kolem sebe, zastaví se a poslouchá potok, ptáky nebo lidi, které potká, pozoruje mraky, kytky, kameny. A pak to všechno popíše ve svých knížkách. Naposledy v knížkách Chraplavé chorály (2013), A zavaž si tkaničky (2016) a Klika byla vysoko (2018). A ještě před tím v šestnácti básnických sbírkách.

Šumavský samotář Roman Szpuk také fotí kamerou obskurou, věnuje se kresbě a grafice.