Rozhlasová vzpomínka na Josefa Sonnka
Josef Sonnek, talentovaný zpěvák, barytonista, dlouholetý sólista rozhlasového Plzeňského lidového souboru a jeho Malé muziky, ale především opora plzeňských pěveckých sborů Česká píseň a Nová Česká píseň zemřel 17. března 2023.
Josef Sonnek se narodil se 11. září 1939 v Bílovci u Studénky v okrese Nový Jičín. Osud ho zavál do Plzně, kde se oženil a vychoval dvě děti. Syn, po tátovi Josef, je vynikajícím klarinetistou, členem orchestru plzeňského Divadla J. K. Tyla a učitelem hudby na ZUŠ v Rokycanech.
Česká píseň
Josef Sonnek st. skoro celý život pracoval ve Škodových závodech a hudba mu byla nejmilejším koníčkem. Disponoval basbarytonem s nezaměnitelnou barvou a neobvykle širokým tónovým rozsahem, když ve sborové literatuře hravě obsáhl party od druhé basu po první tenor.
Oboustranně inspirativní bylo zejména Sonnkovo lidské i umělecké setkání se Zdeňkem Lukášem, hudebním skladatelem a prvním sbormistrem smíšeného pěveckého sboru Česká píseň při Československém rozhlase v Plzni. Členem sboru a Lukášovým osobním přítelem byl Josef od roku 1963. Brzy se pro Českou píseň stal nepostradatelným hlasem ve skupině basů, a rozhodně nejdéle působícím sólistou.
Klasika i folklor
O své vzpomínky na přítele Josefa Sonnka se v pořadu Špalíček s posluchači podělil dlouholetý sbormistr souborů Česká píseň a Nová Česká píseň Zdeněk Vimr. Šlo o amatérské pěvecké sbory, ovšem s vysoce profesionálním zvukem i přístupem jejich členů. Spolu se sešli i v angažmá ve sboru plzeňské opery, v němž Josef (již v seniorském věku) vystupoval a v jehož čele stál rovněž Zdeněk Vimr. Vysoce si cenil Sonnkových lidských i pěveckých kvalit a ve svých hudebních projektech mu svěřoval sólové úkoly z oblasti klasické i soudobé vážné hudby.
Kromě České písně se Sonnkův hlas skvěle uplatnil v hudebně-tanečních opusech hudebního skladatele Josefa Krčka a choreografky Libuše Hynkové se Souborem písní a tanců Škoda Plzeň (1962–1963 a 1980–1983). Působil také jako sólista pražského Československého státního souboru písní a tanců (1976–1977) či ve spolupráci se skladatelem Janem Málkem v jeho plzeňské kapele Musica Misera (1970–1973).
Zdeněk Lukáš příteli Josefu Sonnkovi a Nové České písni v devadesátých letech kromě jiného dedikoval niternou skladbu pro sólový baryton a smíšený sbor a capella Liturgické písně. Velkým zážitkem pro posluchače bylo opakovaně Sonnkovo podání sóla v kantátě Bohuslava Martinů Otvírání studánek. Jeho doménou však byla i interpretace české, moravské i rodné slezské lidové písně.
Rozhlasové snímky
Jen v plzeňském rozhlasovém archivu evidujeme čtyřicet snímků, kde je Josef Sonnek uveden jako sólista s Plzeňským lidovým souborem, jeho Malou muzikou či kapelou Škoda Plzeň. Na vzniku dalších dvou set nahrávek se podílel jako člen České písně. Padesát sólových nahrávek lidových písní v interpretaci Josefa Sonnka je uloženo v archivu pražského studia Českého rozhlasu, nejčastěji s kapelou Československého státního souboru písní a tanců, s Musicou Bohemicou a studiovým tělesem pod taktovkou Zdeňka Lukáše a Jaroslava Krčka.
Neochvějný
Uměleckou, ale především lidskou ztrátu pro plzeňské zpěváky a hudebníky, kterou představuje náhlý odchod Josefa Sonnka, vystihla nejlépe jedna z členek Nové České písně. Jeho ryzí charakter shrnula následujícími slovy: „Neochvějný. Tak by se myslím dal Pepík charakterizovat. Neochvějný ve svých názorech na komunisty, se kterými se nikdy netajil, a to zejména v době, kdy si jiní netroufli ani pomyslet. Nechvějný v přátelství a pomoci druhým. Nikdy neporušil dané slovo, pokud někdo potřeboval pomocnou ruku, ta Pepíkova byla nejblíž. Neochvějný v pánské sekci sboru, nadaný výjimečným hlasem co do rozsahu, barvy i výrazu. (...) Dech se tajil nad vroucností jeho zpěvu. (...) Jsou lidé, kteří projdou naším životem a ztratí se v zapomnění. Jsou jiní, kteří se nám do života vryjí a na které nikdy nezapomeneme. Pepík Sonnek patřil a bude patřit k těm druhým.“
Poutník
Pro mne je Josef Sonnek v mnohých ohledech nedostižným uměleckým i lidským vzorem. Vzpomínky na něho mám – vedle folkloru – provždy spojeny s jeho interpretací Otvírání studánek Bohuslava Martinů. Od té doby jsem neslyšel nic tak emotivního a zároveň prostého a upřímného, jako byla Sonnkova zpověď stárnoucího poutníka, který se vrací zpět do rodného kraje.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
