Sběratel lidových písní Oldřich Blecha

Oldřich Blecha se narodil se 4. dubna 1892 v Plzni. Základy hudebního vzdělání získal u svého otce Františka Blechy, lidového muzikanta, který se postupně vypracoval na učitele hudby, skladatele a kapelníka plzeňského sokolského orchestru. Oldřich ovládl hru na housle a klavír. Jeho učitelem byl plzeňský skladatel Otakar Bradáč, bratr proslulého sběratele lidových písní Jaroslava Bradáče. Jako šestnáctiletý zahájil Blecha studium na varhanním a skladatelském oddělení pražské konzervatoře u Karla Steckera, Josefa Kličky a Vítězslava Nováka. Po absolutoriu působil od roku 1912 jako profesor hudby na dívčím gymnáziu v tehdy ruském Charkově. Zde se začal prosazovat i jako koncertní klavírista, varhaník a skladatel. V roce 1917 se přihlásil do tzv. Hudební komandy Československých legií a v jejích službách pořádal koncerty pro vojáky i širokou veřejnost.

Do rodné Plzně se Blecha vrátil teprve v roce 1920 a pokračoval v pedagogické i tvůrčí umělecké činnosti. Oženil se s klavíristkou a zpěvačkou Marií Rubriciusovou (1893–1976), s níž krátce nato otevřel soukromou hudební školu. Ve dvacátých letech společně zakoupili zámek v Příchovicích. Podle hudebního historika Antonína Špeldy nenašel jejich projekt rekreačního střediska českých skladatelů potřebný ohlas a v této akci ztratili téměř veškerý majetek.

V období německé okupace se Blecha jako skladatel obrátil k české lidové písni jako k základu národní hudební kultury. První příležitostné cesty za folklorem plzeňského venkova sice podnikl již koncem třicátých let, systematický výzkum však zahájil až v letech 1941–1943. V prvním roce vyslechl lidové zpěváky v Chrástu, Dolanech, Mokřínech a Habrové, později ještě v Koterově, Bolevci, Tlučné a Újezdě. Někteří informanti Blechu rovněž navštívili v jeho bytě v Plachého ulici v Plzni. Zejména v době heydrichiády musel cestování omezit a v roce 1943 po úplném zákazu kulturní činnosti sběr předčasně ukončil. Přes počáteční zdrženlivost se Blechovi téměř vždy podařilo získat důvěru lidových zpěváků. Výsledkem je rukopisná sbírka více než tří set lidových písní z Plzeňska.

O průběhu své sběratelské práce Oldřich Blecha pravidelně informoval plzeňskou veřejnost v denním tisku. V do­bě protektorátu jeho články zároveň posilovaly národní vědomí. Podobný význam měly i přednášky a besedy z cyklu Lidovou písní k radosti, sestavené ze sběratelských zážitků a výstupů starých venkovských zpěváků. V prvních poválečných letech Blecha ve sběru lidových písní pokračoval na Sulislavsku. Tři desítky písní s klavírním doprovodem publikoval pod názvem Zpěvy Plzeňska I–III (1949). Jejich moderní komentované vydání připravili pod názvem Lidové písně z Plzeňska pro zpěv a klavír (2014) Romana Feiferlíková a Jiří Bezděk.

Titulní list Blechovy edice Zpěvy Plzeňska - lidové písně z Plzeňska, z roku 1949|foto: Archiv města Plzně

V nové společenské a politické situaci po roce 1945 Blecha opět zahájil širokou kulturní činnost. Plně se postavil na stranu nového režimu, stal se členem komunistické strany a předsedou Krajského výzkumného osvětového střediska. Komponoval dokonce masové a budovatelské písně a tzv. lidové kantáty. Zemřel 14. srpna 1951. Zanechal za sebou rozsáhlé písňové, sborové, klavírní i orchestrální dílo. Přesto je dnes právem připomínán především jako sběratel, upravovatel a vydavatel lidových písní.

Zdroj: Zdeněk Vejvoda: Plzeňsko v lidové písni I. Praha: FoS ČR – Etnologický ústav AV ČR 2011.