Skláři na Šumavě potřebovali bukové dříví. Skladbu lesa tím ale nezměnili

Sklárny na Šumavě před více než sto, dvěma sty lety spotřebovávaly pouze bukové dříví. Kvůli tomu se změnila druhová skladba lesů ze smíšené na smrkovou monokulturu. To je jeden z argumentů lidí, kteří zastávají postoj, že šumavské lesy bývaly smíšené a ne smrkové jako dnes a proto je nutné jim lidskou rukou pomoci zpět do původního stavu. Ovšem je to nesmysl.

„To se právě traduje, ale ono to takhle vůbec nevychází. Když se podíváte, kde všude byly sklárny a uděláte si okolo sklárny poloměr půl nebo jeden kilometr a řeknete si – tady by mělo být málo bukových porostů, tak tjistíte, že tam jsou staré bukové porosty, někde hodně staré. Existence skláren neříká, že by tam vymlátili buky," vysvětluje ředitel Správy Národního parku Šumava Pavel Hubený.

Nutno dodat, že ve sklárnách se převážně topilo dřevěným uhlím. Je pravdou, že nejlepší dřevěné uhlí je z buku, ale staré historické prameny říkají, že uhlíři obecně v českém lese dělali běžně dřevěné uhlí ze smrku, protože ho prostě bylo více.

"Skláren nebylo tolik, aby mohly zlikvidovat původní pralesy. Ony je nemohly zlikvidovat, když padesát nebo sto let po vzniku skláren bylo pořád 70 procent území pralesů, takže ony možná zlikvidovaly původní lesy v nějakém blízkém okolí, které bylo mimo jiné většinou tím vlastníkem lesa jasně vymezené, ale rozhodně nemohly mít plošný vliv na druhovou skladbu lesa," dodává Pavel Hubený.

Potvrzuje se tak, že skladbu šumavských lesů člověk není úplně schopen ovlivnit. Možná na nějakých menších lokalitách, ale celkovou dřevinnou skladbu si tu po tisíciletí určuje stále pouze příroda sama.