Šmíráci, flašinetáři a kvasničkové báby – potulné postavičky na Kralovicku v rukopisech Blažeje Buška
Blažej Bušek (1885-1936) nastoupil jako učitel v Kralovicích 1. 12. 1907. Kromě učení pracoval i v mnoha místních spolcích a v ochotnickém divadle. Také se velice zajímal o staré zvyky a obyčeje - vedl si podrobné záznamy, které se týkaly hospodaření sedláků a všímal si i nejrůznějších událostí v životě venkovanů. Jeho cenné rukopisné zápisy jsou dnes uložené v Národopisném muzeu Plzeňska.
Ve svých rukopisných zápisech Blažej Bušek mimo jiné popsal také různé postavičky, které svého času procházely vesnicemi na Kralovicku a nabízely své zboží nebo schopnosti. Přinášely zároveň i zajímavosti ze světa. Vyjmenoval celou řadu potulných řemeslníků, prodejců a bavičů všeho druhu.
V první řadě to bývali komedianti. Obvykle do obce přijížděli v adventním nebo v masopustním období a zůstávali několik dnů. Měli vůz „vostavák“, loutkové divadlo („pimprlata“), které hráli večer v hostinci. Ohlásili se „muzikou“ (hráli na niněru a na buben) na několika místech v obci. Když se lidé seběhli, komediant vyhlásil večerní program, divadélko, kouzelnické vystoupení apod.
Písničkáři (prodavači tištěných písní) bývali také vítanými hosty. Přinášeli nové písničky, rozveselovali svým zpěvem a humorem. Staří kupovali nábožné písně a modlitby, mladí písně světské a senzační povídky. Písničkáři (obyčejně muž se ženou) novou píseň zazpívali třeba několikrát, až posluchači nápěv („notu“) uměli. Píseň stávala 2 krejcary, modlitba s obrázkem 3 krejcary, a za zpívání dostali ještě kus chleba nebo buchty. Nejznámějším písničkářem byl údajně Pepík Králíkojc, který koktal - jeho „koktavé“ nabízení písní lidi bavilo a proto prodal písní i modlitbiček nejvíc.
Dalšími postavičkami, které v minulosti procházely vesnicemi na Kralovicku, bývali dudáci, kteří rozveselovali hrou na dudy. S dudákem chodíval obvykle „houslík“ a hobojista. Zavítal-li dudáček do vesnice, bylo hned živo a veselo. Zvláště mladí byli hned na nohou a třeba venku na dvoře nebo na mlatě si vesele zatančili. Také flašinetáři bývali oblíbení, zvlášť „starý Modlák“, ačkoliv jeho flašinet už hodně přeskakoval, takže vynechané části flašinetář sám zpíval. A pak ještě šumaři - horalé, obvykle 5 muzikantů: křídlovka, klarinet, trubka, baskřídlovka a bas. Zahráli v každém stavení jeden „kousek“ a dostávali „šesták“. Šumaře si ale chasa nikdy nejednala na zábavu. To už byla panská muzika, která stála mnoho peněz.
Žebráci a kořenářky
Od vesnice k vesnici chodili tak žebráci (obvykle invalidé). Přespávali u známého sedláka a vždy se na statku snažili alespoň trochu pomoc. Byli oblíbení, protože přinášeli různé novinky z blízkých i vzdálenějších vesnic, dětem vyprávěli pohádky. Chodívali takto muži i ženy. Ženy někdy byly také kořenářkami a nosívaly s sebou léčivé byliny - kořenářky bývaly vážené a dostávalo se jim větších almužen.
Kolomazníci, šmíráci a kvasničkové báby
Vesnice obcházeli také kolomazníci rozvážející kolomaz, později i petrolej, mazadla a leštidla na boty. V 70. letech začali vozit i šmír na mazání vozů, proto jim lidé začali říkat „šmíráci“. Dále vápeníci (vápno se používalo na bílení nebo do malty na stavbu) a pilaři – ti přicházeli na jaře a na podzim, vybrali ode všech pily a nabrousili je. Večer v hostinci vypravovali své příhody z cest.
Zapomenout nesmíme ani na hrnčíře přivážející hliněné nádobí, které se vyrábělo v Kralovicích a Kožlanech. Anebo na tzv. “kvasničkové báby“ – ty prodávaly po vesnicích kvasnice. Přinášely je v putnách z nejbližšího pivovaru: Plas, Manětína, Kralovic, Kožlan, Čisté a Chříče.
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
