Smrčina na Šumavě - předmět mezinárodního problému

Smrčina se tyčí až do výšky 1332 metrů nad mořem a celý masiv prošel zajímavým historickým vývojem jak v rámci turistického plánování, tak hlavně s ohledem k lesu. Největší zajímavostí tak je to, že ačkoli se celý masiv jmenuje Smrčina, nejsou zde lesy čistě smrkové.

Jedna z vrcholových částí Šumavy - Smrčina|foto:Správa NP Šumava

„Každý pozorovatel vidí, že jsou tady poměrně velké, téměř souvislé plochy bukového lesa, i starého. To nikde na Šumavě úplně není, vidíme je třeba kolem Stožce nebo Českých Žlebů, ale většinou je ta Šumava převážně smrková," řekl ředitel Správy Národního parku Šumava Pavel Hubený. Nutno však dodat, že ta nejvyšší, vrcholová partie už je čistě smrková. No a to se stalo předmětem mezinárodního problému.

Klášter Schlägel, jemuž patří sousední rakouské lesy, totiž kritizoval bezzásahovou zónu, která s nimi sousedí a Správu Národního parku Šumava obviňoval z toho, že jim český kůrovec napadá jejich, rakouské lesy. A tak Správa vytvořila tzv. ochranné pásmo u hranic, v šířce až 500 metrů, kde se proti kůrovci zasahuje tím, že se u napadených stromů loupe kůra tzv. nastojato. Na rakouském vrcholu, který je ještě o 6 metrů výše, než ten český, končí lyžařský areál s lanovkou. Mimo jiné se zde v minulosti konalo mistrovství světa ve sjezdovém lyžování. A už od 90. let začaly snahy o vybudování podobného areálu i na české straně.

„Od roku 1993 nejdříve Svaz lanovek, později Jihočeský kraj usilovaly o to, aby se tady vybudoval sjezdový areál. Zatím to padlo, protože se ukázalo, že toto je významná lokalita s výskytem tetřeva hlušce a nelze za ni najít adekvátní kompenzaci," dodal Pavel Hubený.

Lyžařský areál se tak snad nikdy v této lokalitě nevybuduje, i když jej Jihočeský kraj má stále ve své rozvojové strategii. Smrčina tak vítá především pěší turisty, kteří sem přijdou buď ze Zadní Zvonkové, nebo po hranici z vrcholu Plechého, případně z rakouské strany přes lyžařský areál Hochficht.